2013

1.     místo: Obnova Sadů Československých legií, Hranice

Nevelký park (cca.9ha), rozkládající se na levém břehu řeky Bečvy, patří mezi nemnoho významně zachovalých prací zahradního architekta Františka Thomayera a z toho důvodu byl v roce 1997 vyhlášen kulturní památkou. Výrazným impulsem k založení parku mohla být pravděpodobně výstavba krásného secesního mostu v roce 1905. 

Thomayerův návrh vytýčil hlavní osu parteru, která je v současnosti fixovaná třemi objekty: střed tvoří bazén s vodotryskem z roku 1905, protilehlé konce secesní plastika Jana Husa od Julia Pelikána z roku 1923 a Hudební pavilón od Antonína Pilce z roku 1926. Další významnou částí kompozice jsou dvě terasy: nižší, typicky zahloubený travnatý parter a vyšší písková terasa s bazénem a altánem, oddělených stromovým rastrem. Parter je ukončen kruhovou loukou, která mnoho let sloužila v zimním období jako kluziště. Roku 1927 se městský park stal dějištěm Krajinské výstavy Pobečví. Po výstavě byl osloven Josef Kumpán k vypracování projektu úpravy parku. Výsledek této III. etapy byl ve špatném stavu zachován do doby plánování současné obnovy.

V roce 2007 zahájil ateliér ZAHRADA Olomouc projekt obnovy parku nejdříve stavebně historickým průzkumem a pokračoval jednotlivými projektovými fázemi až do roku 2010. Cílem obnovy byla snaha rehabilitovat původní Thomayerův návrh v mezích možností, vycházejících z dochovaného stavu, z potřeb moderního využití a současných možností údržby. V rámci obnovy byla kompletně obnovena a doplněna komunikační síť, upraveno schodišťové rameno mostu do parku, zrenovován Hudební pavilón, vytvořena nová replika bazénu s fontánou, znovu vytvořen zahloubený travnatý parter, obnovena písková plocha s rastrem kulovitých stromů. K novým objektům dále patří dotvoření bývalé brány Krajinské výstavy z roku 1927, objekty dětských hřišť, vyhlídky na hrázi a nová část s pergolou a vyhlídkami na promenádě.

Rekonstrukce parku probíhala od října 2011 do června 2012, vyžádala si částku 22 milionů Kč. Byla financována Regionálním operačním programem Střední Morava (Evropský fond pro regionální rozvoj) a Městem Hranice. Slavnostní otevření rekonstruovaného parku se uskutečnilo v sobotu 1. záři 2012.

3. místo: Liberec – Lidové sady I.

Investor: Statutární město Liberec
Autoři projektu:  Ing. Ivan Marek, Ing. Barbora Eismannová – Zahradní architektura Martinov s.r.o.
Zhotovitelé: Compag Mladá Boleslav s.r.o., Be S renova spol. s r.o.

Lidové sady I. představují první etapu rozsáhlé koncepční obnovy ploch veřejné zeleně ve městě Liberci. Do soutěže přihlásili autoři projektu dvě lokality – park v ulici Prokopa Holého a parčík na Sukově náměstí včetně úprav na Mozartově ulici. Tyto plochy veřejné zeleně jsou prvním dokončeným úsekem rozsáhlého záměru „obnovy Lidových sadů“, jehož cílem je revitalizace, rekonstrukce nebo vytvoření nové obsahové náplně zanedbávaných a málo využívaných ploch veřejné zeleně a související vybavenosti. Nejedná se jen o samostatné lokality parků, ale i obnovu zeleně navazujících uličních stromořadí.

Členitá plocha zanedbaného nevyužívaného parku s pozůstatky nefunkčních stavebních objektů za kasárnami Prokopa Holého se změnila v živý městský park se stabilizovanou zelení a komunikacemi, s několika aktivními zónami, vybavenými typizovaným i atypickým mobiliářem. První zóna je určena především pro děti všech věkových kategorií, čemuž odpovídají i herní a sportovní prvky. Svou klidovou zónu s místem pro nerušené posezení pod korunami lip mají v parku senioři, které díky členitému terénu neruší křik neustále přítomných dětí na hřišti. Všichni návštěvníci se mohou potěšit jedinečnou vyhlídkou na Ještěd nebo si porovnat čas na slunečních analematických hodinách.

V případě těchto parků se nejedná o nijak mimořádně technicky nebo finančně náročné rekonstrukce, ale o významné znovuoživení městských ploch především prostřednictvím dobrého zahradnického řemesla. Obdobné obnovy, proto mohou přinášet radost i obyvatelům mnoha dalších měst. Chce to jen vnímavého investora a konstruktivní součinnost s veřejností!

Cena děkana Zahradnické fakulty MENDELU

Dílo: Obnova lesoparku v Novém Lískovci v Brně
Investor: Statutární město Brno, městská část Brno - Nový Lískovec
Autoři projektu: ATELIER ŠTĚPÁN, ak. arch. Vanda Štěpánová, Ing. Jakub Staník, Ing. arch. Marek Štěpán
Autor obnovy zeleně: Ing. Petr Förchtgott
Zhotovitelé: Kavyl, spol. s r.o., SUPER-KRETE CZECH s.r.o., HS geo, s.r.o., Ing. Vojtěch Halámek

Lesopark byl původně založen jako součást ozdravovacího areálu „Městské nemocenské pojišťovny – pokladny“ před první světovou válkou. Byla zde umístěna celá řada objektů a sloužil přímo pro rekonvalescenci pacientů. Nový Lískovec byl v té době malou obcí na jihozápadním předměstí Brna, v zachovalém přírodním prostředí, což umožňovalo i výstavbu sanatoria v letech 1937-1939.

Ozdravovna v původním pojetí byla v roce 1948 z politických důvodů zrušena, objekty vhodné k bydlení rozprodány, ženský pavilon zbourán a rozkraden, další objekty podlehly naprosté devastaci, neudržovaný lesopark byl ponechán živelnému vývoji. Velikost někdejšího areálu se postupem let výrazně zmenšila a lesopark po přeměně ozdravovny v městskou nemocnici už neslouží původnímu účelu. Proto je koncepce obnovy zaměřena na současné potřeby obyvatel, a to nejen v dotčené městské části, ale i v širším kontextu možnosti rekreace v Brně. Nejedná se tedy o jeho rekonstrukci, ale novou interpretaci. V docházkové vzdálenosti nyní žije 50-60 tisíc obyvatel jihozápadního Brna a pro značnou část z nich je tato lokalita v podstatě jedinou pěšky dosažitelnou rekreační oblastí lesního charakteru.

Stav zeleně v areálu lesoparku před jeho obnovou byl důsledkem takřka 70 let trvajícího zanedbávání. Nastal masivní rozvoj invazivních druhů dřevin (především trnovníku akátu), degradace bylinného patra a rozvrat uměle vysazených skupin jehličnanů.

Nejdříve bylo zapotřebí odstranit všechny havarijní stromy, nežádoucí souvislé porosty náletových dřevin v původně parkově upravených zónách i přehoustlé skupiny jehličnanů. Celkem bylo pokáceno kolem 600 ks stromů a odstraněno téměř 15 000 m2 porostů nevhodných dřevin. Na uvolněných plochách byl založen trávník a k podtržení parkového charakteru místy vysazeny doplňkové dřeviny, které mají hlavně zpestřující funkci.

Architektonické řešení vychází z původní realizace ve 30. letech, tvarosloví je však použito současné.

Původní rozhledna byla v havarijním stavu. Její rekonstrukce nebyla záměrně důsledná - jako všechny realizované, či plánované stavby v lesoparku, její funkce, forma i použité materiály vychází ze současnosti. Dochovaný železobetonový bazén kdysi sloužil jako rehabilitační plovárna, při rekonstrukci v roce 2011 se jeho hloubka se snížila na 0,5m z důvodu bezpečnosti a nyní funguje jako jezírko - vodní zrcadlo.

V téže etapě obnovy došlo k vybudování elektrické a vodovodní přípojky, dalších cest, vybavení lesoparku mobiliářem a informačním systémem.

Lesopark již plně slouží k zamýšlené rekreaci a stává se i místem příležitostného setkávání občanů. V pravidelnou tradici přerůstají podzimní „Slavnosti sněženek“, poprvé uspořádané v roce 2010 za účelem seznámení veřejnosti s probíhající obnovou.

Cena Václava Weinfurtera

Proměny, aneb jsme smrtelní...

Investor: Vinohradská 230 a.s.,
Projekt: Ing. Zdeněk Sendler
Zhotovitel: Zahradní Architektura Kurz s.r.o.
Další zhotovitelé: Ing. Petr Holík, ARCHTEX s.r.o., SETEC s.r.o., Jiří Jurčo – Kovovýroba, Arnošt Doskočil – Truhlářství, AB-VODA Hoffmann

Ing. Václav Weinfurter (1952 – 2006) patřil k zakladatelům soutěže o nejlépe realizované dílo v oboru zahradní a krajinářské tvorby. Byl renesanční osobností schopnou obsáhnout naši profesi od filosofických výšin k zájmu o nejmenší zahradnický detail, který dílo dotváří i o údržbu, která zajišťuje tomuto dílu život pro další generace. Porota soutěže Park a Zahrada roku 2013 udělila cenu nesoucí jeho jméno dílu „Proměny, aneb jsme smrtelní“.

Návrh nového atria a pobytových teras na Vinohradské 230 v Praze vycházel z požadavku investora zpříjemnit jednotvárné plochy nehostinné administrativní budovy a vytvořit zde přátelskou atmosféru. Zahradní architekt Ing. Zdeněk Sendler se při svém návrhu nechal inspirovat i názvem nadace, která v budově sídlí – Proměny. Tato nadace pomáhá rozvoji městské zeleně, zapojuje veřejnost a zlepšuje povědomí společnosti o architektuře, krajinné tvorbě a vlivu prostředí na člověka. V budově ovšem také sídlí celá řada firem a institucí, které symbolizují finance, luxus a moc. Navzdory tomu, nebo snad právě proto vzniklo před budovou atrium, které symbolizuje pomíjivost života a upozorňuje na sílu přírodních procesů a člověka jako jeho nedílnou součást.