2017

Zlatá medaile

Zahrada rodinného domu na Růmech ve Zlíně

Autoři projektu: Ing. Zdenek Sendler, Ing. Radka Táborová

Zhotovitel: Zahradní Architektura Kurz, s.r.o.

Další zhotovitelé: Ing. arch. Rostislav Župka (dětský domek, průlezky), ACRIS zahrady s.r.o. (závlahy)

 

Přirozenost a harmonie 

Zlatou medaili si ze soutěže Zahrada roku 2017 odnese zahrada obklopující nově postavený dům nad Zlínem. Zahrada, kterou lze charakterizovat slovy přirozenost a harmonie. Členové odborné poroty ohodnotili tuto zahradu maximálním počtem bodů ve všech posuzovaných kritériích. Pojďte se tedy zahradou projít za doprovodu jejich tvůrců.

P6281383 P6281409 P6281392

Zdenek Sendler

Zlín je zvláštní město. Energie nastartovaná rodinou Tomáše Bati mi připadá nevyčerpatelná a všudypřítomná. Obrovská koncentrace velmi šikovných lidí prosazujících se v různých oborech i v měřítku více než republikovém. Modelovým příkladem může být i majitel zahrady v ulici Růmy. Všechno začalo pozváním ke spolupráci od zlínského architekta Pavla Mudříka. Kreativní, velmi šikovný, „mírně“ nedochvilný, naslouchající, se smyslem pro humor, plný života, nápadů… Prostě přesně týpek zapadající do naší představy dobré spolupráce.

Pár hodin nad modely, nad skicami, nějaké telefony, e-maily… Pár referenčních obrázků pro klienta. Dohoda o spolupráci podáním ruky na místě budoucí zahrady v době, kdy tam byla louka. Dohoda vznikla na základě jedné skicy formátu A3 a jejího osobního vysvětlení. Pak už jen několikaletá, velmi příjemná jízda. Jízda, po které zůstala spousta zážitků, ale především pocit, že existují slušní, velmi šikovní lidé.

Koncept zahrady vycházel z vazby na dům, z jeho architektury, provozu. Vazba na různorodé okolí, reliéf, dálkové pohledy na panorama Zlína.

Některé detaily vznikaly během stavby. Upřesňovali jsme, dolaďovali, doplňovali – všechno ale v souladu s prvotní „desetiminutovou“ skicou. Ta nebyla nikdy a nikým zpochybněna. Měli jsme absolutní důvěru majitele, výborně fungovala spolupráce s architektem. Stavební firma Ptáček – pozemní stavby odvedla profesionální práci, zvládla velmi náročné technologie a především řemeslné zpracování na nejvyšší možné úrovni. Přiměřená hrdost stavbařů a vědomí, že to umí, dodávala všemu a všem jistotu a současně pocit vysoké odpovědnosti za svoji práci. Zahradníci Aleše Kurze pod vedením Dušana Netolického nezůstali pozadu a opět dokázali, že nic není nemožné. Jak v čase, tak ve vysoké kvalitě odvedené práce. Stejně tak nezůstal nic dlužen své pověsti Rosťa Župka se svým komplicem Pepou Buzkem na průlezkách a dětském domku.  Do Zlína jsme se těšili a těšit budeme i nadále, nejen na zahradu na Růmech, ale i na jejího majitele, jeho rodinu, i jeho rockovou kapelu. Na Pavla Mudříka, na úžasné veterány pana Samohýla,  nebo na svezení od Romana Kresty. 

Je toho samozřejmě mnohem víc, ale to zase až někdy….

 

Radka Táborová

Zahrada Na Růmech vznikala ve vazbě na nově navržený dům, na dané místo, které je specifické svým reliéfem, orientací ke světovým stranám, a vazbami na okolí. Především stávající okolní krajina hrála významnou roli při tvorbě návrhu a výběru vhodného sortimentu rostlin. Zvolený sortiment vycházel ze základních principů pro navržené členění zahrady a stávajících světelných podmínek, které v určitých partiích byly limitujícím faktorem.

Zahrada byla navržena tak, aby působila co nejvíce přirozeně a zároveň poskytovala majiteli dostačující komfort a zajišťovala logický provoz a pocitově vytvořila příjemnou oázu klidu, kde je možné relaxovat a nabrat nové síly. „Útočiště“ – to vše jako protiklad rušného, někdy náročného, pracovního dne. Zda tato idea byla naplněna, musí posoudit majitel zahrady. To už je ale zase jiný příběh…

V principu byla zahrada rozčleněna do několika částí: intenzivní, extenzivní a užitková.

Dokonale zrealizovaná pobytová travnatá plocha v těsné návaznosti na rodinný dům byla koncipována jako intenzivní,  zvyšující komfort obyvatelnosti. Tvoří prostor, kde se potkává a prolíná interiér s exteriérem, kde je možné trávit volný čas jak relaxací, tak aktivním odpočinkem dospělých i dětí. A děti… mají si ještě kde hrát? Ano, krom travnaté plochy je zde i písečná duna, která byla na přání majitele a po dlouhých leckdy úsměvných peripetiích s architektem  Mudříkem doplněna houpačkou.

Písečná duna plynule přecházející do suťového pole přestavuje již extenzivní část zahrady. Na základě stávajícího reliéfu, světelných a půdních podmínek vznikly různorodé extenzivní partie. Jedná se o partie slunného charakteru na kamenitém svahu a částečně odkrytém skalním výchozu a partie polostinného až stinného charakteru zasahující do podrostu lesa. V těchto místech byly rostliny zvoleny tak, aby vytvořily plynulý přechod a zahradu začlenily přirozenou formou nazpět do okolí. Volba sortimentu vycházela ze stávající skladby vegetace a stanovištních podmínek.

Důraz zde není kladen na originalitu a výstřednost, ale na přirozenost a harmonii. Zahradu lze vnímat v kontextu jako jeden velký přirozeně harmonický celek, kde nejsou jasné, čitelné hranice jednotlivých partií. Kde stěží postřehnete, kde končí střešní extenzivní zahrada a začíná zahrada suťová (upozorní vás jen oplechování lemu střechy a následný znatelný výškový rozdíl). Kde vidíte a cítíte jak zahrada volně a plynule přechází do lesa, kde zahrada nekončí, ale začíná les.

 

Pohled porotce – Petr Mičola:

Někde jsem četl zásady školy umění, designu a architektury Bauhausu Waltra Gropia, která odmítá zahradu a tvrdí, že se má stavba propojit jen s přírodou, krajinou. Jeden recept je opravdu umístit dům do existujícího přírodního rámce a ponechat okolí svému osudu, ale je tady i druhý, který je mladší a daleko složitější, vychází ze současných filozofických, estetických a ekologických názorů. Svět se totiž dostal za téměř sto let od založení Bauhausu dál v tom dobrém i zlém, ale hlavně v přístupu k zahradě. Ten přístup je o jakémsi vnitřním smíření s přírodou, který říká, že minuly doby svazování rostlin do lidských geometrických představ a přichází jistá volnost pramenící z globálního poznání přírody. O tom svědčí nejen tato zahrada, ale i řada dalších. Je to vždycky o investorovi, v jakých hladinách vnímání se pohybuje. Recept je pak jednoduchý a současně neskutečně složitý. To se do dlaní vezme jedna nadýchaná příroda, přimhouří se oči a jemně se do toho načechrání foukne. Ty nejlehčí, nestabilní kousíčky se rozletí a co zůstane se nechá volně padnout na pozemek, přimíchá se několik stromů, co vypadají jako odněkud z lesa, prozurčíte vodou padající po skále, posypete štěrkem a zaprášíte zeminou. Vše necháte sednout a růst, uděláte místo pro pobytový trávník a celé podáváte k radosti a potěše obyvatel domu. Ale vážně – je neskutečně složité vytvořit takovou harmonii divokosti. Zkušenosti a rozhodnutí se měří lékárenskými váhami a všechno se podepírá pilíři citu pro věc.

Domu nad Zlínem divokost zahrady velmi sluší, stejně jako blízkost lesa, se kterým se to všechno rostlinstvo doslova objímá, sedíce v družném rozhovoru. Je to stejná harmonie jako mezi autory, kde jsou síly jing a jang v rovnováze a všechno prochází skrze srdce.

FOTOGALERIE 1. MÍSTO








Stříbrná medaile

Zahrada vody a vína

Projekt: Jan Schlitz, Ing. arch. Lenka Vejrychová, Ing. Ondřej Semotán

Zhotovitelé: Atelier Schlitz

Realizace: 2011

Plocha: 300 m2

 

Zahrada s poetickým názvem Zahrada vody a vína v Unhošti je důkazem, že i na malé ploše v husté zástavbě lze vytvořit plnohodnotnou atraktivní pobytovou zahradu s přírodním koupacím jezírkem, dvěma venkovními pokoji a zahradním domkem. I když  je to malé kouzelnické číslo, jak sami tvůrci zahrady uvádějí v následujícím textu.  

DSCF1826 02 DSCF1869

Zahrada o rozloze necelých 300 m2 měla podle zadání majitelů domu obsahovat koupací biotop, posezení pro minimálně šest osob, odcloněné parkovací stání, druhé menší posezení pro dvě osoby, zahradní domek na nářadí a sekačku, výsadby s bylinkami a kořením, herní trávník. To vše v harmonickém moderním outfitu respektujícím moderní jednoduchou stavbu, která je součástí nové zástavby rodinných domů. Zahrada měla rozšířit interiér a být maximálně obytná a pohodová, soukromá a plná zeleně.

Když jsme na pozemek budoucí zahrady přišli, byla tam jen rovná travnatá plocha založená na utuženém jílu s výhledem na sousední domy.   

Dominantním prvkem celé kompozice se stala voda, respektive koupací jezírko. I relativně malý prostor dovolil vodu rozehrát na více úrovních a rozpohybovat ji tak, aby k vizuálnímu efektu přibyl i akustický vjem. Voda protéká celou pobytovou částí zahrady. V srdci obytné části leží čtvercový bazének s širokými sedacími okraji. Voda z něj v jednom nároží přetéká a jako stylizovaný potůček obtéká hlavní terasu, která se tak stává jakýmsi poloostrovem v rákosí. Voda klokotá mezi balvany čímž se provzdušňuje a vodní rostliny pomáhají vodu dočistit. Z potůčku se pak voda líně převalí do koupacího jezírka, které má již ryze formální obdélníkový tvar. Nabízí tak komfort koupání a zároveň respektuje tvaroslovné určení okolní architektury.

Celý pobytový prostor je poměrně bohatě protkán ráhny vzdušné ocelové pergoly, či spíše konstrukce pro popínavé rostliny. Konstrukce byla navržena co nejsubtilnější, avšak dostatečně nosná pro popnutí vínem a vistárií. Rostliny konstrukci nakonec zcela pohltí a venkovní pokoj tak dostane i strop, dokonce jedlý.  Majitel se nám svěřil, že v loňském roce sklidil již mnoho kilogramů výborného vína. Stěny zeleného pokoje tvoří na jedné straně dům, na dalších stranách dřevěné treláže, které volně přecházejí v konstrukci pergoly. Mezi trelážemi, přímo před okny obýváku, navzdory všem přímočarým zvyklostem, je umístěn zahradní domek. Je minimalistický, s plochou vegetační střechou, která potěší i při pohledech z patra. Dřevěná treláž schovávající stěnu zahradního domku postupně obroste popínavými rostlinami. Vzniklé zákoutí je nakonec natolik atraktivní, že zde může být i druhé posezení pro rychlou ranní kávu, pod korunou okrasné třešně. Sousedy obyvatelé zahrady nevnímají, protože průhled k nim byl schován další treláží a bambusovým houštím. Obě strany tak mají kvalitnější pohled a soukromí.

Máme posezení a koupací jezírko a ještě zbývají dvě třetiny zahrady volné. Ucelená travnatá plocha vytvoří pocit prostornosti zahrady a dodá potřebný kontrast členité obytné části. Před okny kvete smíšený pás trvalek, bylinek a keřů s dominantním muchovníkem, který se opakuje ještě v závěru lávky u koupacího jezírka. I průchod úzkým koridorem k hlavnímu vstupu je zážitek. Stín nám umožní užít šťavnaté druhy trvalek a kapradiny. A konečně příležitostné parkovací stání u zadní brány je po obvodu decentně odcloněno keři a dominantní magnolií, která se na zahradě společně s muchovníky rozzáří na jaře. Ulici a původní betonový plot uzavíráme volně rostlým živým plotem z bobkovišní a miniaturním stromořadím okrasných hrušní, které suplují chybějící stromy v ulicích.

Materiálově se odrážíme od barevnosti architektury. Šedá okenních rámů se propisuje i v užití tryskané žuly, tmavší kontrast dodá čedič. Jednoduchou strohost až industriálního charakteru tvoří zinkovaná konstrukce pro popínavé rostliny. Dřevěné terasy se ponechají přirozenému šednutí, dřevěné treláže jsou natřeny lazurou v barvě okenních rámů.

Jako každý interiér, tak i tato zahrada, která je jeho těsným rozšířením, se večer rozsvítí. Řada detailů vynikne tak v noci ještě lépe, než za dne a tak je možné zahradu vychutnávat co nejdéle.

 

Hodinový strojek

Petr Mičola, člen poroty soutěže Zahrada roku 2017

 

Ještě jsem uvnitř domu nebo už jsem venku? Je to pokoj nebo už zahrada? Jsem ve velké nebo malé zahradě? Obytná část této malé zahrádky je tak dokonale propojena s interiérem domu, že je člověk na vážkách a neví, kde přesně je a jenom nebe nad hlavou a úzký výhled do okolí jej vrátí do reality.  Zahrada působí jako když si s někým podáte ruku, tedy jako když si pokoj podá ruku se zahradou. Je dokonale přilnutá k domu a dům přímo rozvíjí. Jinak je ale přísná. Nikde není nic rozevlátého, myšlenka tvůrce tady všechno spojila v jeden celek, který vypadá trochu jako hodinový strojek. To určitě znáte, odklopíte víčko, na kterém je napsáno "watter resistant" a pod ním je vysoce účelně rozmístěn hodinový mechanismus. Vysoce propracované technické dílo. Tato zahrada je také takový hodinový strojek. Ne že by snad tikala a něčím pohybovala, ale je úplně stejně přesně a přísně seskládaná, takže nikde nezůstalo hluché místo. Vodě se ale nebrání, jako to dělají hodinové strojky, naopak je jí zcela prosáknutá a vodu potkáte v každém místě, kam se usadíte. Z domu je vidět velkým průchozím oknem. Protéká pod stolem a končí v přírodním koupacím bazénu. Převládající šedá barva evokuje industriální prostředí. Můžu si tedy myslet, že sedím v hodinkách s vodotryskem. Komu se to dnes podaří?

Zahradě to celkové potemnění a industriálno sluší, jasně tady vítězí myšlenka člověka, a tak dům potvrzuje, že je tam kde je, ve stísněném satelitním sídlišti, kde se jedna stěna opírá o druhou. Tento dům má velkou výhodu, že stojí na konci ulice, a tak si dopřává velký luxus malého výhledu do krajiny. Co tady trochu, ale opravdu malinko bojuje s celkovou koncepcí jsou tak nějak nahodile rozestavěné květináče s rostlinami, ale to může být nelad záměrný, aby dokonalost zahrady nesoupeřila s dokonalostí boží, jak to ctí některé národy.

FOTOGALERIE 2. MÍSTO

 
 
 







Stříbrná medaile

Zahrada Zigzag

Projekt: Atelier Partero s.r.o.

Zhotovitelé: Atelier Partero s.r.o., Martin Kúdeľa (Závlahy.net)

Realizace: 2013–2014

Plocha: 578 m2

 

Stříbrnou medaili získala rekonstrukce  zahrady v brněnské čtvrti Jundrov u vilky z dílny brněnského atelieru RAW. Kvalitní architekturu bylo potřeba doplnit adekvátním řešením exteriérových zahradních prostor. Dům dělí svažitou zahradu na vstupní část a část pobytovou, ve které se odehrály největší změny. Autoři projektu –  Jakub Finger a Mirka Svorová – museli vyřešit klesající terén, navazující detaily a provést úpravy stávající vegetace. Přestože zahrada je malá a realizace nebyla nijak nákladná, dokázali autoři zdánlivě jednoduchým řešením zkvalitnit zahradní úpravy a vytvořit příjemný pobytový prostor pro čtyřčlennou rodinu. Svůj přístup k řešení zahrady popisují autoři projektu v následujícím textu.

Zahrada Zigzag je příkladem  jedné  z našich  rekonstrukcí  městských zahrad. Když jsme zahradu poprvé viděli, obsahovala již množství kvalitní vzrostlé zeleně, včetně živých plotů, avšak výsadby byly koncipovány „bez ladu a skladu“. Hlavním problémem však byl nepříjemný sklon terénu na jižní pobytové části, která spadala prudce už od konce terasy až k nejnižší  hranici pozemku. 

.Samotná zahrada není nijak veliká, ale okolní kulisy sousedních zahrad vytvářejí dojem zeleného údolí, proto člověk nemá pocit, že by byl v prostoru nějak stísněn. Úkoly pro nás byly zřejmé: učesat stávající výsadby a vyřešit potíž s „padající“ zahradou.

Extrémní sklon jsme vyřešili pomocí modelace malých travnatých terásek s dubovými trámy, které zároveň  vytvářejí malou svahovou opěrku. Na vzniklých rovinkách je teď možné postavit lavici nebo poležet na dece bez pocitu, že se člověk kutálí dolů. Trámy nejenom že jsou velmi funkční, ale také celkově výtvarně akcentují trávník. Samozřejmě se na nich dá i sedět a jen tak koukat do zahrady.

Dubové hatě procházejí až do vstupního prostoru, kde vytvářejí vyvýšený podélný záhon lemující stávající živý plot. Vzniklá cestička do zahrady má povrch z oblázků.

Množství a roztříštěnost původních keřů a keříků ovládajících zahradu jsme vyřešili přeskupením rostlin, které v zahradě zůstaly, ale i odstěhováním nevhodných druhů.  Zbývající keřové solitery byly doplněny trvalkami a travinami v převládající modrofialové.

Na místě zůstala i perspektivní třešeň a nově vysazený ořešák, který bude jednou poskytovat stín  nad jižně orientovaným svahem.

Využito bylo i stávající dřevěné schodiště krásně prorostlé skalníkem, které vede k nově umístěnému prvku – kovovému zapuštěnému ohništi z Vítkovic . Ponechána byla i stará pumpa nad studnou. 

Majitelé jsou grafici, což je  na zahradě poznat. Její čistý vzhled je krásně  a citlivě  dovybaven drobnými detaily – např.  úžasným hravým nábytkem na terase   

… a také dřevěným objektem od akademického sochaře Miloslava Fekara zavěšeným na švestce v předzahrádce, který laskavě vítá obyvatele i návštěvníky domu a zahrady.

 Zahradě dominuje vila z dílny brněnského atelieru RAW, která je už teď částečně zahalena v dekorativním  zelenočerveném županu z přísavníku.

 

 

Trochu Zig a trochu Zag

Petr Mičola – člen odborné poroty

Nemusíte mít mnoho místa, a dokonce nemusíte mít ani rovný pozemek, aby vzniklo něco příjemně pobytového. Taková matčina náruč, v jejímž pohodlí si bezstarostně leží dítě. Nahoře bezpečno a dolů výhled do světa. Je to zahrada, kde si sednete důstojně nebo jen tak sebou pohodíte na dřevěný trám. Plocha je mile přívětivá, napřed vás stáhne svým výhledem do lesnaté krajiny a když sejdete dolů, hned zase ukryje u ohniště. Na tak malém pozemku tolik vjemů, a přitom nic nedominuje, nevystrkuje se na úkor ostatního a vy jste zabaleni tou zelenou peřinou. A všechno je svobodně přístupné, důstojně i úleťácky. Kdo vstane ze židle, může dolů sejít po schodech a ten, kdo je na zemi, se může rovnou skutálet dolů jako kulička, kterou děti posílaly kdysi dávno do patou vyrobeného důlku. Zahrada je dvoupatrová, je do sebe uzavřená a současně otevřená ven a když se zahledíte mimo její hranice, uvidíte svět dneška se vším dobrým i zlým. Je to prožitek pro každého, kdo sem přijde pobýt.

                Velmi pozitivní je jednoduchost celého konceptu. A přitom je jasné, že autoři přesně věděli, co dělají. Elegantní je jasně střižené vymezení bočních linií, které vede návštěvníka do části za domem, citlivě ponechané stromy a pak ta vlna, vodopád, ten trávníkový tobogán a schody vznášející se nad nízkým porostem.

FOTOGALERIE 2. MÍSTO








BRONZOVÁ MEDAILE

Zahrada tří úkolů, Říčany

Autoři projektu: Jan Schlitz, Ing. Ondřej Semotán, Ing. Anna Halušková

Zhotovitel: Atelier Schlitz

Další zhotovitelé: Zdena Skořepová (socha)

Realizace: 2014

Plocha: 2 000 m2

 

 

Tři úkoly zahrady klidu

Zahrada v Říčanech vznikala postupně od atria domu, přes zimní zahradu až po rozlehlou část, která byla připojena k původní zahradě. Vznikl tak nebývalý komplex zahrad, který zahrnuje volné travnaté partie, husté porosty, velké přírodní koupací jezírko, vodní kaskádu, loubí pro pnoucí rostliny, krytou pergolu se zelenou střechou, květnatou louku, sochu i atrium s vodním prvkem. Zahrada ukazuje mnoho odlišných poloh a charakterů, přesto zůstává celistvá. Jak se tvůrci zahrady vypořádali s téměř pohádkových zadáním popisuje spoluautor projektu Ondřej Semotán.

 

Úkol první – atrium

V srdci domu je malé atrium prosklené ze všech stran do interiéru, otevřené do nebe. Původní bazén byl zrušen a vznikla zde kompozice pro nekonečné pozorování. Měnící se obraz tří kamenných lodí, ledoborců. Seskupení tří masivních žulových bloků, které svůj tvar dostaly ručním lámáním. Kompozice má dva diagonální principy, jednak je to orientace kamenných bloků vůči domu a pak jsou to přiznané šikmé vrty na jednotlivých kamenech. Největší kámen je seříznut do dokonalé roviny a z leštěné mísy přetéká voda po celém obvodu. Je to přírodní zrcadlo. Ostrou geologickou strnulost kamenů změkčuje život. Muchovník nabídne v průběhu roku jiné tempo času než žula. Jarní květy, plody, rašící i barvící se listy i zimní skelet. Vodní zrcadlo láká v průběhu roku ptáky ke koupeli i pití. Vznikla tak voliéra, kde však není žádný tvor vězněn, ale svobodně přichází i odchází.

 

Úkol druhý – zimní zahrada

Druhý úkol, který jsme dostali, bylo vyřešení zimní zahrady. Prostorné, vysoké, prázdné. Zde měla růst tropická bujná zeleň, která po dlouhou dobu vegetačního klidu pomůže překlenout období, kdy se člověk ztrácí v chmurách nezelených dní. Díky dobré stavební přípravě bylo možné vysadit jednu solitéru přímo do otvoru v podlaze spojeného se zemí. Zbývající rostliny jsou odkázány na nádoby. Tropický kout dokázal vytvořit prostředí, které velmi účinně izoluje vnější realitu.

 

Třetí úkol – zahrada jako oáza klidu

Třetím úkolem bylo vytvořit velkou zahradu – oázu klidu a míru, kde rostliny, voda a život kolem nich dávají tušit, že na světě je krásně. Moderní čistou stavbu domu již z části obklopovala zahrada, s původními vzrostlými douglaskami a velkorysou loukou. Ke stávající zahradě a domu majitel přikoupil sousední zpustlý pozemek. Původní zahrada – louka měla zůstat zachována. Nová zahrada měla nabídnout vše ostatní, co na původní chybělo. Kryté posezení, vodu pro koupání i okrasu, množství bujné vegetace. Představa majitelů byla jen mlhavá ale byla z ní jasně cítit touha po klidu, pohodlí, blízkosti rostlin a prostoru pro sdílení s blízkými.

Jedním z úskalí bylo napojit zahradu logicky na dům, neboť nová zahrada (kvůli tomu, že se připojila až dodatečně) je situována na opačné straně domu než všechny společenské místnosti. Celková kompozice navrhované úpravy je tak založena na křížení dvou os. Kolmá osa na dům je navázána na hlavní vchod a tvoří zde komunikační uzel mezi domem a zahradou. Tato osa je zakončena kamennou zdí a sochou, která zcela přirozeně přitahuje pozornost.

Efekt je umocněn ještě loubím s popínavými rostlinami. Temný tunel, který prokvétá a rámuje světlou sochu. Hra světla a stínu, černé a bílé se odráží i v užitých materiálech. Antracitově lakovaná ocelová pergola a čedičové zdi nechají zazářit světlou žulovou sochu, kterou pro majitele vysekala jejich blízká kamarádka. Před sochou pak vede druhá osa, kolmá na osu první. Paralelně kopíruje dům a křižovatka u sochy nechává rozhodnout, na kterou stranu se vydáme. Na jedné straně je to okrasný sad s volnými travnatými vyžínanými cestičkami v květnaté louce. Původní studna i několik původních ovocných stromů je doplněno okrasnými třešněmi a drobnými výsadbami po obvodu. Přirozeně je zde ukryt i malý dřevník s vegetační střechou. Kopretiny, kohoutky i zvonky se studnou a ovocnými stromy dávají vzpomenout na venkovské časy, které jsou zde již tak trochu minulostí.

Můžeme se však u sochy vydat i na opačnou stranu. Pergola s letní kuchyní, navazující vodní kaskádou a prostranstvím lemovaným rostlinami nabízejí místo, kde se dá v létě plnohodnotně bydlet. Loubí s pnoucími rostlinami, které nás sem přivedlo, nyní tvoří clonu od ulice a sousedních staveb a rámuje prostor. Za čedičovými zdmi se skrývá zahradní domek, prostorný tak, jak si zahrada takové rozlohy zaslouží. Pergola, loubí i zahradní domek jsou propojeny vzájemně konstrukcemi a tvoří jeden celek. Střechy jsou ploché, extenzivní vegetační. Zeleň, kterou jsme zabavili pro stavbu, je tak alespoň částečně navrácena a v pohledech z horních oken domu a horních partií zahrady nás střechy potěší i kvetením pažitek, hvozdíků a rozchodníků.      

Jedna z východní symbolik praví, že voda by měla přitékat k domu, aby přinášela štěstí a hojnost. To je zde, pokud vnímáme pergolu jako dům, naplněno. Svažitá zahrada je terasována zídkami, přes které přepadá vodní kaskáda tekoucí do malé tůňky u pergoly. Osa zahrady kopíruje potůček a stoupá dál. Z pergoly podle rákosí tušíme, že v horních partiích je vody více. Stoupáme podél potoka a otevře se před námi velké koupací jezírko. Kamenný chodník nás dovede na molo, odkud je krásný zpětný pohled na dům a celou zahradu. Zde se dá v parných dnech trávit celý den. Původní ořešáky i líska, a také trvalkové výsadby na svahu, zahradu uzavírají.  Na konci se oba pozemky – původní i nový – sbíhají v užší klín. Zde se osa lomí a volně sublimuje do původní volné louky, odkud je také možné přijít a zahradu číst v opačném sledu.

V zahradě převažují rostliny a keře okrasné svými strukturami a odstíny zelené. Hlavní hmotu tvoří plochy stálezelených rostlin – buxusy, tisy, bobkovišně, borovice i opadavých rostlin – ptačí zob, hortenzie, kapradiny okrasné trávy. . Z původní zahrady jsme nechali řadu dřevin, některé, včetně vzrostlých, byly přesazeny. Kvetení  obstarávají trvalkové akcenty, vistárie a pár kvetoucích keřů. Na podzim se rozzáří brsleny, javory a okrasné trávy, na jaře zase výrazněji promluví okrasný i užitkový sad, květnatá louka a cibuloviny. Celkově však bylo snahou s barvami v hlavní vegetační sezóně šetřit a nechat vyznít zelenou.

V materiálech se opíráme o kontrastní české horniny – čedič a žulu. Tmavě a světle šedá vytváří kontrasty, avšak zároveň neutrální pozadí pro architekturu i zeleň.

Domnívám se, že tato zahrada je důkazem, že formální struktury mohou dobře existovat v harmonickém celku s přírodními partiemi. A také, že zahradu můžeme vnímat jako celek, anebo ji ochutnávat po částech, vyzobávat třešně z koláče. A architekt musí být kuchařem, který do koláče zapeče tolik třešní, aby se tomu, kdo jej bude každý den jíst, nepřejedly.          

Nakonec tedy z těch třech úkolů nevznikly zahrady tři, ale zahrad mnoho. Nebo byla jen jedna?...

FOTOGALERIE 3. MÍSTO








BRONZOVÁ MEDAILE

Přírodní zahrada pro rodinu s dětmi – Popice u Jihlavy

Přihlašovatel: Ing. Vojtěch Halámek

Projekt:  Ateliér Flera – Ing. Ferdinand Leffler, Ing. Martina Imramovská (Sarvašová), Ing. Markéta Šindlarová (Hadačová)

Zhotovitel: Ing. Vojtěch Halámek

Realizace: červenec 2015 – září 2016

Plocha: 3 500 m2

 

Zrcadlo krajiny

Majitelé zahrady v Popicích u Jihlavy chtěli zahradu přírodního charakteru s výhledy do krajiny, která bude sloužit k rekreačnímu sportu i hrám dětí, k odpočinku, a částečně i k pěstitelským účelům. Místa pro jednotlivé aktivity jsou rozmístěna po celé zahradě a propojena cestičkami z kamenných a dřevěných nášlapů, které obyvatele domu i návštěvníka zahradou provázejí.

Zahrada u novostavby rodinného domu leží  v mírném svahu s jihozápadní expozicí v nadmořské výšce přes 600 m n. m. Ze tří stran je obklopena sousedními zahradami, na jižní straně je místní komunikace a na ní navazují pole. Vzhledem k tomu, že majitelé topí dřevem, požadovali umístit v logické návaznosti na dům i dřevník.

Zahrada je funkčně rozdělena do čtyř částí – vstupní část s osikovým hájkem v jižním rohu pozemku, hlavní pobytová část s terasou a s monokulturními záhony travin a trvalek v západním rohu pozemku a vrbový hájek s potokem a ohništěm v severním rohu zahrady. Na prostor ohniště navazuje velká rovná travnatá plocha pro míčové hry. V severní části je navržena užitková část zahrady s ovocnými stromy, keři a skleníkem. K zadní části domu přiléhá mlatová plocha s vyvýšenými zeleninovými záhony a malým dřevníkem. Zahrada je díky modelacím terénu mírně zvlněná, efekt zvlnění je navíc podpořen i výsadbami travin. Kompozice výsadeb s terénními modelacemi je navržena tak, aby se zahrada v pohledu propojila s krajinou.

Výkres z přiloženého pdf. na straně 53.

Zahrada v Popicích je důkazem, že kvalitní realizační zahradnická firma musí být schopna pracovat s terénem, stavět zídky, dláždit, zřídit mlatovou plochu, pracovat se dřevem a zvládnout postavit i jednoduchý vodní prvek.  Vysázet desítky stromů, keřů, trvalek, travin, cibulovin, to  je samozřejmostí.

 

Pohled porotce Petr Mičola

Chcete vzlétnout, vznášet se nad krajinou a kroužit kolem vrcholků kopců? Chcete se pohoupat jako na lehátku plujícího mezi mělkými vlnami teplého zálivu někde v Chorvatsku? Tady se vám to podaří. Dům, který někomu vypadl z katalogu rovnou na pozemek, sedí důstojně a jasně říká, že on si na nic nehraje, že prostě je jedním z těch naklonovaných domů. Produktem průmyslového dneška. Ale čím se může pochlubit je jeho okolí – zahrada. Ta je zrcadlem okolní krajiny, její parafrází, sympatickou zdrobnělinou s chodníky z kamenných nepravidelných desek, co se s chutí zakusují do trávníku a tvoří nepravidelnou hranici. Zrcadlení přechází volně do terénních vln, které jsou obsazeny květinami a travinami. Ale není jen zrcadlem, přidává ještě něco svého, myšlenku zahradníka-tvůrce, který zdobí tu malou krajinu něčím, co je navíc a venku to nenajdete. Jako bych četl statě Johna Ruskina, který píše, že si člověk věci zdobí jako projev své radosti, že se mu něco podařilo. Podařila se lehká harmonie dynamická působením větru a slunce, které pomáhá svými paprsky kreslit ladné křivky stínů. Mírně působil výhled do sousední zahrady, která byla spíš skladištěm, ale to bych této mladinké zahradě odpustil. Ona to časem moudře zakryje a pak už bude jen vlnění, výhled do krajiny a modrá obloha s putujícími hejny mraků.

FOTOGALERIE 3. MÍSTO








Svaz zakládání a údržby zeleně vyhlašuje 15. ročník soutěže ZAHRADA ROKU

PROČ SOUTĚŽ ZAHRADA ROKU?

Soutěž se snaží najít a ukázat příklady zahrad, na kterých se myšlenkově a názorově potkali majitelé se zahradními architekty, jejichž představy dokázali kvalitně zhmotnit zahradníci. Soutěž je i o hledání vztahu člověka k zahradě a harmonií, která k tomuto souznění náleží. Zamýšlí se nad lidským tvůrčím přístupem, ukazuje různé možnosti uspořádání zahrady a představuje ty, kteří zahrady tvoří.

I když zahradu vnímá většina klientů jako ryze soukromý prostor, přesto jsou zahrady součástí naší krajiny. A každý svou zahradu někdy otevře – přátelům, sousedům, známým.

Porota soutěže Zahrada roku nepřichází do zahrad hledat chyby, či kritizovat. Přichází proto, aby obohatila odborníky i milovníky zahrad, majitele zahrad současných či budoucích a ukázala, že úspěšná a kvalitní tvorba zahrad v sobě spojuje umění i řemeslo.

Slavnostní vyhlášení výsledků se uskuteční 8.9. v Otevřené zahradě v rámci odpoledního matiné Zahrada chutí, barev a vůní...

REGISTRACE na odpolední matiné...

Pozvanka zahrada chuti_1

PROGRAM_zahrada chuti barev a vuni

 

 

SOUTĚŽNÍ PRAVIDLA [PDF, 256.28 kB] Zahrada roku 2017

PŘIHLÁŠKA [PDF, 200.43 kB] Zahrada roku 2017

 

TERMÍNY soutěže Zahrada roku 2017

Uzávěrka přihlášek: 31.5. 2017 (úzávěrka byla prodloužena do 10.6.2017)

Hodnocení děl porotou: 27.-28.6. 2017

Vyhlášení výsledků: 8.9. 2017, Otevřená zahrada, Brno

 

POROTA

Odborná porota hodnotila ve složení:

Ing. Radmila Fingerová - autorizovaná krajinářská architektka
Zdeněk Zburník - zahradnický mistr, praktik (nominován na základě získání zlaté medaile v loňském ročníku)
Ing. Petr Mičola - autorizovaný krajinářský architekt
Jaroslav Pešička - zahradník - realizátor, majitel firmy Garpen zahradnická s.r.o., dlouholetý člen SZÚZ (nominován na základě získání zlaté medaile v loňském ročníku)
Ing. Martin Závodný - zahradník, předseda představenstva SZÚZ