Druhově pestré směsi - význam, terminologie

Význam, terminologie a rozdělení druhově pestrých směsí,
aneb abychom se navzájem dobře pochopili

Ing. Marie Straková, Ph.D.

Druhově pestré porosty jsou v zahradní architektuře ne zcela výstižně nazývány termínem „Květnatá louka“, což je dle ČSN 839 001 původní přirozený, záměrně založený nebo přísevem upravený travní porost s výrazným podílem dvouděložných bylin. Nepřesná terminologie v praxi způsobuje nedorozumění mezi investorem a zahradním architektem.

B1 DSC05418

Pod názvem květnatá louka si laik logicky představí bohatě, téměř dekorativně, kvetoucí porost, zatímco termín „Druhově pestrý porost“, coby přírodě blízký vegetační prvek, zahrnuje nesmírnou škálu typů společenstev, od bohatě kvetoucích po téměř pouze travní, jejichž využití, složení a často zcela odlišný způsob ošetřování vyžadují důkladnější znalost problematiky pícninářství, pedologie, agrotechniky a fytocenologie, a to především od krajinářských architektů, kterým je stále častěji svěřována kompetence pro vytvoření směsí pro luční a pastevní využívání, protierozní ochranu půd, napodobení konkrétního přírodního společenstva, a to vše s podmínkou zastoupení alespoň elementárního podílu bylin v porostu. 

PEJCHAL (2005) definuje přírodě podobný vegetační prvek takto: Svým charakterem (druhová, prostorová a případně i věková struktura) se významně blíží jak rostlinným společenstvím přirozeného a polopřirozeného charakteru, tak i spontánně vzniklým společenstvím rostlin přírodě vzdáleným. Vykazuje tedy z praktického hlediska již nezanedbatelný stupeň autoregulace, respektive spontaneity, dlouhodoběji se však bez cílené péče neobejde. Jeho vlastnosti a/nebo širší kontext, ve kterém se nachází, jsou též výsledkem kompozičního záměru.

Dle této definice je termín „Louka“ vnímán jako přírodě podobný vegetační prvek, který nevylučuje druhovou pestrost, a jeho vlastnosti odpovídají záměru krajinářského architekta. V zemědělské praxi je termín „Louka“ chápán jednoznačně produkčně a takto jej chápou i semenářské firmy, které se výrobou směsí zabývají. V odborné literatuře není termín „Louka“ pevně definován, termín „Květnatá louka“ je také zavádějící, a proto je při každém kompozičním záměru nutné podrobně specifikovat a jasně stanovit cíl, kterého chce krajinářský architekt na zájmové ploše konkrétním návrhem dosáhnout. U druhově pestrých porostů je tento problém zcela zřejmý a rozpor je daný především odlišným vnímáním jednotlivých uživatelů. Porost, který může být jedním člověkem chápán jako velice cenné druhově pestré společenstvo, je jinými lidmi vnímán jako zaplevelená neudržovaná plocha, která do krajiny nebo veřejné zeleně nepatří.

Z hlediska hierarchie trávníkářského třídění porostů spadají všechny extenzívně pěstované travní, travinnobylinné i vyloženě druhově pestré porosty do kategorie krajinných trávníků. „Krajinný trávník“ dle ČSN 839031 zahrnuje převážně extenzivně využívané a/nebo pěstované porosty ve veřejné a soukromé zeleni, v krajině, u komunikací, na rekultivovaných plochách, druhově bohaté porosty lučního charakteru. Jedná se o trávníky se širokým spektrem použití podle účelu a stanoviště, např. jako ochrana proti erozi, odolnost na extrémních stanovištích, základ pro rozvoj stanovištně vhodných biotopů, zpravidla nezatížitelné nebo jen málo zatížitelné. Nároky na péči jsou u krajinných trávníků velmi malé až střední, ve zvláštních případech až velmi vysoké. Kategorie krajinný trávník dle výše uvedené definice zahrnuje veškerá travní společenstva mimoprodukčního charakteru.

Z výše uvedeného je zřejmé, že v zahradní architektuře se propojují poznatky a terminologie mnoha směrů a ne všechny typy porostů lze jednoznačně zařadit do konkrétní škatulky, protože právě kreativita zahradní architektury zavedené stereotypy nabourává. Aniž by bylo záměrem popřít všechny definice a aktivně používané a v praxi zavedené termíny, je nutné uvědomit si odlišnosti ve vnímání architekty používaných výrazů jak veřejností, tak i odborníky z jiných oborů.      

 

Rozdělení druhově pestrých směsí podle využití - kuchařka pro laiky

Z hlediska priorit jednotlivých kritérií a stanovení hlavního cíle využití budoucího plánovaného porostu, se rozdělení směsí na jednoznačně produkční a neprodukční pro intravilán a extravilán jeví jako nejjednodušší. Je-li v průvodní zprávě projektu definován požadavek na produkční nebo mimoprodukční využití květnaté louky, je současně podávána částečná informace o složení směsi, výšce porostu, výsevku, objemu pokosené biomasy a dalších vlastnostech, které bude požadovaný porost vykazovat. Z požadavku na výsev v extravilánu je zřejmé, že ve směsi nemají být např. zastoupeny nepůvodní rostlinné druhy. Přesto je samozřejmě nejvhodnější, zpracovat do projektu rovnou konkrétní složení směsi a stanovit výsevek.

 

Ekologie

Druhově pestré porosty mají hned několik předností. Vedle významné krajinotvorné a estetické hodnoty je to především omezení počtu sečí během vegetačního období a to na 2-3 seče. Dále již výše zmíněná podpora diverzity a to nejen rostlinných druhů, ale i mikroorganismů a živočišných druhů, kteří v těchto porostech nalézají útočiště. Většina přirozených travních porostů se vyznačuje velkou proměnlivostí druhového složení. Poměrně stálé zastoupení druhů se udržuje jen na stanovištích, kde při menším počtu komponentů nejsou tak vyhrocené konkurenční vztahy. Změny podílů zastoupených druhů mohou být sezónní, každoroční, cyklické i trvalejšího charakteru. Široká druhová skladba květnatých luk je funkcí stanovištních podmínek a způsobu intenzity využívání porostu. 

Druhově pestrá směs obsahuje v různém podílu určitý počet travních druhů, jetelovin a ostatních dvouděložných bylin. Druhové bohatství těchto porostů je dáno především zastoupením specifické skupiny dvouděložných rostlin, které se v průběhu let mění v závislosti na způsobu jejich využívání. Požadavky na vysoký počet rostlinných i živočišných druhů na stanovišti, zachování protierozní funkčnosti, odolnost vůči suchu, popř. i estetický dojem porostu, tzn. sladěnou, déletrvající a střídavou barevnost porostu, včetně využitelnosti jednotlivých částí bylin pro léčivé účely, předurčují i specifický přístup k tvorbě druhově bohatých směsí a jejich managementu. Mezi nezanedbatelná hlediska patří i problematika pylových alergií.

Zachování druhově bohatého společenstva je závislé na zemědělském hospodaření. Výrazné snížení pestrosti původních květnatých luk v nedávné době přineslo používání minerálních hnojiv a přesévání luk intenzivnějšími odrůdami trav a jetelovin. Produkce píce se zvýšila, ale rozmanitost rostlinného společenství se zmenšila. Některé dříve hojné luční květiny se staly vzácnými a dnes některé dokonce řadíme mezi ohrožené druhy.

Obhospodařování krajinných travních porostů bude ve stále větší míře odpovídat požadavkům ochrany přírody. Květnaté louky se všemi přechodnými typy od suchobytných až po mokřadní společenstva s různou úrovní péče a časově diferencovanou dobou sklizně splňují požadavky na vytvoření přírodě blízkých biotopů.

 

Štěrkový trávník nemusí být složen pouze z travních druhů, ale diverzitu mohou podpořit i vhodné dvouděložné druhy

fotografie0278

Druhově pestré směsi se navrhují i pro výsevy na zelených střechách   

DSC_0018

 

Článek je uveřejněn v Inspiraci číslo 1/2014.