Kvalita a trvalkový záhon

Články o trvalkách v INSPIRACI již obsahovaly různá perenářská témata a několikrát v nich byla opsána či dotčena problematika vlastních kvalitativních parametrů záhonových kompozic. Nedávný seminář v Lednici, který se věnoval právě kvalitě díla v zahradní tvorbě, se této otázce zevrubně věnoval a vzbudil v kuloárech řadu otázek. Pokusím se v kostce zachytit několik hlavních témat, která se ukázala nejpalčivějšími a o nichž se budou jistě v příštích letech vést diskuse a spory.
Ondřej Fous

Kontext

Kompoziční a proporční umístění květinového záhonu do městeckého či zahradního prostoru je výsostným tématem krajinářského architekta. Stupeň náročnosti úlohy vyžaduje inovativní řešení, které je schopna kvalifikovaně provést jen osoba schopná konfrontovat zvykové poměry v místě bez zažitostí. Za své dílo nese také adekvátní zodpovědnost a je schopen i povinován jej ze své pozice vysvětlovat i zasazovat do zmiňovaného kontextu prostoru. S tím plně souvisí i nezávislé a objektivizované hodnocení stanovištních poměrů a širších vztahů, což jsou klíčové analýzy pro optimalizované využití přirozeného potenciálu místa. „Zadání lokality“ je vždy základním kamenem pro následnou druhovou skladbu, vnitřní dynamiku a technologii založení. Pokud investor opomene některý z výše uvedených kroků, může to mít nepříznivé ekonomické dopady. Důsledkem bývají zejména zvýšené náklady na údržbu a snížená životnost záhonu. Z těchto důvodů je jednoznačnou chybou užívání „instantních“ prvků květinového dekoru s vynecháním mezičlánku autora. Investorem uspořené peníze za projekt se tak ve střednědobém horizontu dokážou velice prodražit. Bohužel existují i důvody, proč musí stát údržba záhonů trojnásobek a autor by mohl být zbytečnou mravní překážkou. Květinový dekor zakládaný náhodnou volbou místa bez zřejmé dlouhodobé koncepce tak může být chápán i jako projev nezdravosti místní reprezentace. Pokud máme hovořit o kvalitativních parametrech trvalkových záhonů, pak musí místní kontext stát na prvním místě.

Kompozice

Vnitřní uspořádání a druhová skladba je alfou a omegou záhonu. Prvotními předpoklady pro správnou volbu jsou zadání investora a výše uvedený charakter místní lokality. Je velmi zodpovědné, pokud autor řádně objasní náklady, které by byly spojené se změnami stanoviště a úspory, které skýtá využití přirozeného potenciálu. A to jak v momentě založení (výměna půdního lože, minerální či organické příměsi apod.), tak finanční dopady ve střednědobém horizontu. Jsou to důležité podněty pro vznik závazného zadání investora, kterým by, kromě obecné designové shody na variacích autora, měla být i životnost celé kompozice. Tento moment je rozhodující pro limity celé kompozice i příslušné technologie založení. Neméně pak pro pořizovací cenu. Pokud tuto hodnotu rozdělíme nákladově na jediný „záhonorok“, můžeme u středně a dlouhověkých kompozic dojít k překvapivým číslům. Říci, zdali záhon má mít horizont 5/8/10 nebo 15 let je tedy naprosto zásadní. Podobně je třeba připočíst náklady na renovaci či likvidaci a znovu založení po uplynutí „expirační doby“ díla. Pak teprve hovoříme v číslech, která jsou pro ekonomicky gramotného investora úplná a pravdivá. Bohužel se dnes celá řada kompozic tváří na životnost 8-10 let a už při pouhém pohledu do druhové skladby je zřejmé, že pátá sezóna může přinést problémy (náklady mohou nepozornému oku zmizet v dražší údržbě). Co teprve vezmeme-li v potaz nevhodnou technologii založení, která může kolaps zařídit velice snadno.

Skladba dlouhověkých a krátkověkých peren je jednou stranou mince. Druhou, neméně významnou, je pak vnitřní dynamika záhonu, tedy užití funkčních skupin s ohledem na jejich sociabilitu, strategii růstu a schopnost adaptability, prostorové i nárokové. Při velkém zjednodušení můžeme hovořit například o základní čtveřici funkcí. Pracovně jim říkejme třeba „pokryv/výplň/masa/solitery“. Zatímco trsnaté pevné solitery/masa plní úlohu statických výškově rozlišených hmot, tak pokryv/výplň významně dotváří funkčnost záhonu svou prostorovou přizpůsobivostí, zavírají meziprostory kruhových výsečí a zatahují záhon ve stresových hranách. Tento jednoduchý příklad ukazuje jak poskládat záhon, který nebude děravý jako cedník, vytvoří zapojený porost a nepustí jednoletý plevel dovnitř. Porozumění funkci těchto skupin je základním předpokladem pro zvládnutí rozvojové péče. Trvalkový záhon, který nemá zvažované aspekty vnitřní dynamiky (ať už jsou funkční skupiny nazvány jakkoliv), bude mít velmi pravděpodobně omezenou funkčnost a ukáže se labilním. A to i za předpokladu, že byly dodrženy stanovištní okruhy při výběru sortimentu. Pokud autor projektu nepracuje s dynamikou a nároky rostlin, je to signálem jeho nedostatečné způsobilosti a maření investice. Typickým špatným vtipem tohoto typu je Anemone sylvestris v hlubokém černém stínu budov nebo hajní společenstva navržená pod stromy obvodu kmene 16/18 cm.

041

Založení

Není jílu, pro který by se nedalo postavit společenstvo. Nemluvě o kamenitých a štěrkovitých nánosech říčních teras, zvětralin a podobně „krásných“ materiálech. Často se setkáváme s podvědomou snahou investorů přemoci matku přírodu a vysmát se jí. Vřesoviště na opuce, velkolisté pereny na plném slunci, potůčky ve stepích aj. Touhu po ovládnutí rostlinstva vidíme už od časů broderií, tudíž není divu, že máme zelené fasády a plovoucí stromy. Jak praví klasik: „Každá sranda něco stojí“ a tady to platí dvakráte. S extenzifikací jsme dospěli tak daleko, že hranice mezi loukou a záhonem již zcela zmizela a řada pracovišť v celé Evropě pracuje dnem i nocí na tom, jak dostat koláče bez práce. Tedy aby co nejlacinější založení přineslo co největší estetický dojem s minimální následnou péčí. V jistém směru se jim to daří a řada kompozic je po založení velice pohledná. Efekt spontánnosti ovšem logicky časem přináší rozmělnění původní matrice a divokost se převalí přes matematickou matrici zlatého řezu do jeho mnohonásobků. Budeme se pak ptát obyvatel našich obcí, co se jim ještě zdá krásné a co už ne. Je trpké to říci, ale vypadá to, že na záhonech byla po staletí nejkrásnější právě lidská práce. Jsou prostě výplodem řemeslné kultury. Tuto skutečnost se nyní snažíme vykořenit a jsme zkroušeni nepochopením našeho návratu k přírodě. Třeba jednou přijde doba návratu k člověku. První vlaštovkou je možná komunitní sázení květinových záhonů, které vnáší do identity květin v sídle úplně novou atmosféru. Ne náhodou se tolik podobá činnosti okrašlovacích spolků, která před stoletím květiny do parků přinesla. Možná má naše neustálé hledání odpovědi na co nejnižší náklady za pořízení či údržbu trvalkového záhonu úplně jinou odpověď, než jsme čekali. Takový „občanský záhon“ zakládaný voliči se totiž nepochybně stane tématem politickým a do takových mohou být investovány leckdy i neomezené prostředky.

Zahradnická odborná veřejnosti čelí v posledních letech pádu rašelinového mýtu. Střešní zahrady a interiéry nám ukázaly, že kytky rostou v lecčems a jediný výlet na nejbližší kopec spojený se zakopnutím nás jen utvrdil v našem podezření. Ano, léty hledaný univerzální „nosič“ pro rostliny je ideově lichá cesta. Zjištění, že kytky této teorii nenaslouchají a rostou si, v čem uznají za vhodné, může být pro leckoho palčivé až plačtivé. Nicméně stále platí, že rašelina je poměrně levnou alternativou pro humosní složku nosných vrstev a některé její vlastnosti jinde obtížně hledáme. Sluší se ale zamyslet nad tím, kolik jí skutečné v té či oné situaci kytky potřebují a nakolik je jen luxusním koníčkem zahradníků. V souvislosti s rostoucími náklady na dopravu je totiž využití místních zdrojů organických komponentů již nejen environmentální poblouznění, ale též holý ekonomický fakt. Často zapomínáme, že největším krokem k zúrodnění místa je jeho prostá kultivace, změna obsahu vzduchu, vodní kapacity a potenciálu poutat živiny. Samozřejmě za předpokladu udržitelnosti tohoto stavu. Pro trvalou změnu mechanických vlastností jsou minerální komponenty cestou jednoznačně efektivnější a levnější, než užití samotné organiky. Té pak lze používat mnohem méně a ve vybraných komponentech, které bychom jinak jen těžko hledali (borkované pecky, dřevní či rašelinová vlákna aj.). V perenářství dostal tedy zelenou zejména písek (říční, bez jílu) a štěrky jemných frakcí. Dokonce i v kontejnerové produkci už nalézáme expandované minerální komponenty, které umožní stabilní strukturu při zachování hmotnosti způsobilé k převozu. Ty tam jsou časy, kdy skalnička v p9cm měla kinetiku dlažební kostky.

Minerální komponenty a obecné ochuzení se také stalo nástrojem autoregulace. Používání štěrků jako mulče se zavedlo vcelku promptně a i designově bylo rychle přijato. Ovlivnění vlastního nosného souvrství se též slibně rozvíjí. Samozřejmě na prvním místě stojí vmísení štěrků a písků do těžších půd při užití kompozic pro plné slunce s minimem péče. Zde je příklad vzatý z přírody celkem jasný. Čas ale přináší užití shodných poznatků i pro stanovištní okruh okraj lesa či vysloveně hajní podrosty. Ke slovu se dostává opět po letech tzv. bramboříková zem, tedy směs perku a listovky, v dnešním provedení pak jemná prosívka s rašelinovými komponenty. Ba co víc, světe div se, objevujeme kompost. Dvě dekády odstrkovaná popelka byla nalezena coby zdroj humusového složky. Jen se je znovu musíme naučit dělat tak, aby plevel nebyl jejich hlavní součástí.

Kvalitativní parametry trvalkových výsadeb jsou tedy především odvozeny od kvalitního osazení do celkového kontextu místa, precizního využití poznatků analýz stanoviště, kompozice využívající optimum stanovištního okruhu i vnitřní dynamiku funkčních skupin a technologie založení včetně úpravy půdního lože. Všimněte si, že jsme ještě ani nezačali sázet. O tom zase někdy příště.

Ondřej Fous
Český spolek perenářů, www.pereny.org

Článek je uveřejněn v časopise Inspirace 2/2014