2024

Zlatá medaile

Stříbrná medaile

(v letošním ročníku byly uděleny dvě stříbrné medaile)

Zahrada svahu navzdory
Autoři projektu: Atelier Partero s.r.o.
Zhotovitel: ZAVLAHY.NET s.r.o

Zahrada u rodinného domu v brněnské vilové čtvrti přetváří prudký svah v harmonický prostor, kde se setkává umění krajinářské architektury s funkčností a praktičností. Díky odvážnému konceptu teras a dokonalé technické propracovanosti vzniklo místo, které nabízí nejen estetický zážitek, ale také maximální využitelnost. Projekt, realizovaný jako dárek manželce, proměnil úzký pozemek v útočiště plné života, klidu i elegance.
Zahrada u rodinného domu ve staré brněnské vilové čtvrti se rozkládá na svahu úzké parcely. Zahradu původně tvořila pouze plocha trávníku na svahu s terénními vlnami osázená pestrou sbírkou různorodých stromů. Projekt, klientem původně zamýšlený jako jednoduchá úprava, se postupně rozvinul v ambiciózní plán, který proměnil zahradu v promyšlený a funkční prostor.
Hlavní myšlenkou návrhu bylo vytvořit několik pobytových míst, která zahradu logicky rozčleňují a zvyšují její využitelnost. Terénní vlny, které byly původní součástí zahrady, se staly základem nových teras. Ty byly doplněny cortenovými lemy, jež ohraničují jednotlivé úrovně a zároveň zahradě dodávají moderní a stylový vzhled.
První úroveň zahrady, nacházející se u hlavní terasy poblíž domu, zahrnuje bazén s unikátním řešením krytu, který se elegantně zasouvá do terénu. Tento detail zajišťuje, že vizuální harmonie prostoru zůstává neporušená.  
Hlavní komunikační prostor tvoří trávník, který se jako vypláznutý jazyk napojuje plynule na všechna zastavení  s rozdílnou funkcí. Terasy dále od domu slouží jako místa pro posezení, či odpočinek při průchodu poměrně strmou zahradou.  Nejvyšší úroveň zahrady je pak věnována praktickým aktivitám – zahradní domek a vyvýšené záhony poskytují prostor pro pěstování zeleniny a bylin i na omezené ploše. 
I když se jedná o malou zahradu, projekt byl náročný v dílčích detailech. Klientova znalost technických aspektů a aktivní účast v procesu návrhu i realizace byly klíčové pro dosažení výsledku, který přesně odpovídá původnímu konceptu. 
V horní části zahrady byla připravena branka, která v budoucnu umožní propojení s vedlejší zahradou, o kterou má majitel zájem. Tento prvek naznačuje dlouhodobé plány a vizi klienta, jak rozšířit své zelené útočiště, které se stalo nejen dárkem, ale také zdrojem radosti a relaxace pro celou rodinu.

Text redakce s přispěním autorů projektu
Foto: archiv atelieru Partero

Neobyvatelný svah vzpínající se zpupně vzhůru jako by chtěl protestovat proti tomu, aby se stal obytným prostorem. Člověk musí jít a začít ten svah krotit, aby byl poslušný a nedělal si, co je mu libo. Zvládnutí takového úkolu žádá pevný charakter a urputnost generála nebo prostě jen trochu vtipu. Jako dítě, když jsem se chtěl dostat do horní části skříně, pomohl jsem si vysunutím spodní zásuvky a použil ji jako schod na cestě, kam jsem potřeboval. Na to jsem si vzpomněl při pohledu do zahrady. Ze svahu jsou rovné plochy vysunuty jako zásuvky a každá má potřebnou funkci. Dole bazén, nad ním odpočinkové místo s vtipně umístěnou plastikou sedícího chlapce, a ještě kousek výš zásuvka s ohništěm a houpačkou. U bazénu je myšlenka dovedena k dokonalosti, polykarbonátové přestřešení vodní plochy je ukryto - kam jinam než do zásuvky.

Petr Mičola

Stříbrná medaile

Zahrada zrození legendy Járy Cimrmana
Autor projektu: Ing. Zdeněk Sendler
Zhotovitel: Zahradní Architektura Kurz s.r.o.

Zahrada u pražské prvorepublikové vily s pohnutou historií oceněná stříbrnou medailí je příkladem dokonalého spojení historie a současnosti. „Považuji tento projekt a realizaci za vzorovou ukázku možné koexistence mezi historickou vilou, soudobou moderní architekturou a zahradou, která zdánlivě protichůdné póly spojuje nenásilně, harmonicky,“ uvedl autor projektu zahrady Zdeněk Sendler. 

Klíčovou roli zde sehrála silná koncepce, kterou vytvořil na začátku rekonstrukce vily  architekt Josef Pleskot. Lokalita je památkově chráněná, což kladlo vysoké nároky na zachování historického charakteru. Hlavní otázkou tedy bylo, kde najít hranici mezi ochranou autenticity a posunutím historického prostoru novým směrem. „Pleskotův zásah ve smyslu dům: zahrada: okolí považuji za hozenou rukavici památkové péči v tom nejlepším smyslu slova,“ zdůraznil Zdenek Sendler. Majitel vily pamatoval při její rekonstrukci především na svoje rodiče, kterým chtěl vytvořit pohodlný půdní byt i s vlastní zahradou na terase. Záměrem bylo obohatit zahradu i o nový bazén a saunu, což se citlivě podařilo v dolní partii, kde je zahrada rozdělena na dvě části. Pravou tvoří střešní terasa ponechaná trávníku ukrývajícího pod sebou letní kuchyni, posezení, malý skleník a levou, kde se plocha mírně svažuje do úrovně bazénu. „Působivé na návrhu je, že bylo odstraněno všechno nadbytečné a ponechána jen holá podstata, nerušící výhled na impozantně složitou strukturu městské krajiny“, ocenil zahradu jeden z porotců Petr Mičola. 
Historické prvky, jako jsou balustrády a původní detaily, byly začleněny tak, aby zůstaly viditelné, ale nenarušovaly harmonii celku. Projekt čelil mnoha výzvám, včetně problémů se sousedy a rozdílnými stanovisky památkářů. Přesto se podařilo vytvořit harmonický prostor, který propojuje minulost s přítomností. Výsledkem je zahrada, která slouží jako vzorový příklad, jak přistupovat k historickému prostředí moderními prostředky.
Kde vidí krajinářský architekt Zdenek Sendler spojení zahrady s géniem Járy Cimrmana? „V době, kdy Cimrman žil, tvořili zahrady mistři jako Thomayer, Kumpán a Fierlinger, jejichž zahrady byly charakteristické symetrickým uspořádáním záhonů, cest, vodních prvků a dalších dekorativních doplňků. Jára Cimrman svým vizionářským přístupem opět předčil svou dobu. Zatímco oni zachovávali tradice, Cimrman už tehdy dokázal vnímat zahradu jako prostor pro budoucnost – jeho duch je vtělen do zahrady na Dykově ulici, která spojuje historické prvky s moderním komfortem a funkčností.“

Skvělá zahrada na skvělém místě. Nádherný starý dům dokonale doplňuje současná architektura sehraná se zahradou až po tóny v jednotlivých listech či zrncích písku. Krásný koncert architektů i zahradníků se spokojenými rostlinami, ohromujícím výhledem na město, kulisou vzrostlých stromů a kapkou humoru. Zároveň to však není jen tak na oko, jako plakát, fotografie do časopisu. Zahrada očividně žije životem své rodiny. Od záhonku s rajčaty přes staré keře rybízu až po nenápadnou běhací uličku v záhonu pro pejska – všechno spolu krásně souzní. 

Jitka Vágnerová

Vstup do domu dává jasně najevo, že tady tvořil odvážný architektonický duch, ve kterém sídlila citlivá duše. Když vejdete hlavní brankou a stoupáte po schodišti nahoru k bočnímu vchodu, máte pocit, že vstupujete do Archy, kde Noeho posláním je zachránit před povodní rostliny. Ocelová loď jako by čekala až se zvednou mohutné vody a ona bude nesena vzhůru. Ale není to tak. Předpolí domu je prostě jen inspirativní místo, kde se dá posedět a dívat se do údolí stejně jako na ulici. Zahrada se plně rozvíjí dole pod domem a voní vzpomínkou na počátky dvacátého století. Jednoduchá mlatová plocha s dřevěnými zvýšenými záhony pro bylinky a zeleninu je protipólem architektury vstupu. Tady je třeba hledat genia loci. Samotná vila má ve svých stěnách zásluhou historického vývoje ukrytého ještě jednoho genia loci, velmi silně rezonujícího v těch, kteří znají imaginaci pojmenovanou Jára Cimrman.

Petr Mičola

Bronzová medaile

(v letošním ročníku byly udělene dvě bronzové medaile)

Zahrada zelených pokojů
Autoři projektu: doc. Ing. Lukáš Štefl, Ph.D., Ing. Viktor Filipi
Spolupráce na projektu: Ing. Michaela Šteflová, Ing. Michal Melek, Ing. Monika Martišková
Zhotovitel: SAIKA svět s.r.o.
Další zhotovitelé: majitelé zahrady svépomocí

 Jak proměnit okolí domu umístěného na svažitém pozemku pod úrovní ulice v harmonický a funkční prostor s dostatkem soukromí? Zahrada oceněná bronzovou medailí je spojením moderního designu s funkčním řešením. Je to krásná ukázka, jak z problematického místa vytvořit  rodinnou zahradu sloužící jako další místnosti domu. Jednotlivé obytné prostory – terasy – mají jasně čitelné funkce, které se vzájemně doplňují. 

Zahrada je součástí nově vzniklé zástavby na okraji obce Mokrá-Horákov, ležící východně od Brna nedaleko vápencového lomu v Moravském krasu. Na pozemek o celkové rozloze 800 m2 jsme se jako projektanti dostali ve fázi hotové hrubé stavby, kdy na nás čekala výzva v podobě nutných a výrazných terénních úprav. Výškový rozdíl mezi pomyslnou „nulou“ domu, okolním terénem a navazující komunikací byl ohromný. Dům byl oproti okolnímu terénu (definovaného komunikací) částečně „utopen“ a v případě, že by se majitelé domu rozhodli pro rychlé řešení a provizorní svahování terénu, nejspíše by na takto relativně malém pozemku žádná rovina na pobytovou zahradu nevznikla. Zahloubení domu pod úroveň ulice bylo hlavní výzvou, která se díky zídkám a příkladné realizaci s aktivní účastí majitelů, podařila vyřešit. 
Ústředním motivem celého návrhu byla snaha přetvořit svažitý stavební pozemek v nevšední pobytovou zahradu, která maximálně využívá každý centimetr prostoru. Klíčovým prvkem se stala soustava opěrných zdí a zídek, jež nejen definují jednotlivé úrovně pobytových ploch, ale zároveň slouží jako funkční součást nově vzniklých zón – pobytové, herní, užitkové a relaxační. Tyto prvky propojují estetiku s praktičností a dávají zahradě jedinečný charakter.  
Majitelé měli jasnou představu o tom, jak chtějí na zahradě trávit čas. Kromě posezení na terase si přáli mít další venkovní sezení mimo hlavní pobytovou plochu. Vznikla tak stinná terasa s pergolou zasazenou do svahu, která, jakmile poroste pnoucími rostlinami, přispěje k většímu pocitu soukromí. Obě odpočinková místa jsou propojena osou z pravidelných betonových nášlapů a vizuálně lemy trvalkových záhonů. Důležitým požadavkem byla i herní zóna pro děti a užitková zóna pro pěstování bylinek a zeleniny, které jsou umístěny mimo hlavní pobytový prostor, ale díky jednotnému použití materiálů, jako je dřevo, beton a antracitové prvky, harmonicky navazují na zbytek zahrady. Tyto materiály se objevují v dlažbě, opěrných zídkách, pergole, trelážích i záhonech, což vytváří kompaktní celek sladěný s domem, garáží a předzahrádkou. Stavebních prvků je v zahradě vzhledem k jejímu charakteru mnoho, přičemž dominují betonové opěrné zídky. Ty nejen rozšiřují obytnou zónu, ale také poskytují pocit „bezpečných zad“ a závětří. U pergoly je navíc do zídky integrován skladovací prostor na dřevo a zdi slouží také k popnutí rostlinami. Každý detail zahrady byl promyšlen a prostor je využit na maximum. 
Čistotu, jednoduchost a střídmý design, které definují tvarosloví domu i použité materiály, jsme chtěli jednoznačně promítnout také do zahrady a vytvořit tak harmonický celek. S trochou nadsázky lze říci, že není zcela patrné, kde končí dům a začíná zahrada. Dům je se zahradou propojen dispozičně i vizuálně – okny, vstupy, výhledy, čehož jsme se snažili opět maximálně využít a vytvořit komponované výhledy, samozřejmě i na rostliny.
Výsadby jsou navrženy tak, aby působily lehce, vzdušně a proměnlivě v průběhu celého roku. K okrasným travinám (Calamagrostis x acutiflora ‘Karl Foerster‘, Stipa tenuissima ‘Ponny Tail‘, Molinia caerulea ‘Moorhexe‘, Deschampsia caespitosa ‘Goldtau‘, Panicum virgatum ‘Shenandoah‘ a Pennisetum alopecuroides ‘Cassian‘) se přidává verbena (Verbena bonariensis) a dobromysl (Origanum laevigatum ‘Herrenhausen‘). Vzdušně působí také vícekmenné dřeviny, zejména břízy (Betula jacquemontii) a muchovníky (Amelanchier lamarckii). V užitkové části byly v rámci ovocné stěny navrženy také tři ovocné stromy. Z popínavých rostlin využíváme vistárii (Wisteria sinensis), přísavník (Parthenocissus tricuspidata ‘Veitchii‘) a hortenzii (Hydrangea petiolaris). 
Veškeré výsadby, stejně jako položení kobercových trávníků, prováděli majitelé svépomocí, při maximální respektování osazovacího plánu. 

Snaha o maximální využití vegetace se promítla i do staveb, na nichž byla zrealizována extenzivní vegetační střecha osázená rozchodníky. Tato zelená střecha dodává prostoru přírodní charakter, zlepšuje mikroklima a zároveň přispívá k vizuálnímu propojení se zahradou. 
Vegetační souvrství efektivně zachycuje dešťovou vodu, kterou substrát absorbuje, rostliny ji využijí a následně se voda odpaří zpět do okolního prostředí. Tento proces přispívá k lepšímu teplotnímu komfortu v domě během horkých letních dní. Zbylá dešťová voda je z extenzivních střech svedena do akumulační nádrže, kam přichází již částečně „přefiltrovaná“ přes střešní substrát. Z akumulační nádrže je pak voda využita na závlahu zahrady pomocí automatického zavlažovacího systému. Ten funguje přes cloudové rozhraní Hydrawise, které při plánování zálivky bere v úvahu i předpověď počasí a dá se pohodlně ovládat přes mobilní aplikaci. Část dešťové vody navíc slouží jako zdroj pro letní vodovod, který umožňuje i ruční zálivku podle potřeby. 
V zahradě je také instalováno venkovní osvětlení, které umocňuje pobytovou i pohledovou atmosférní celé zahrady, ať již jako neoddělitelný prvek večerní letního posezení, nebo jako kulisa při pohledu z obytných místností domu. 

Text: Lukáš Štefl
Autor fotografií: Vratislav Indra 

Ať procházíte interiérem nebo exteriérem máte pocit, že jste stále v místě, kde žije rodina. Musíte se podívat nahoru, abyste vnímali skutečnost, že jste venku. Na jednotlivé pokoje v domě důsledně navazují prostory zahradní jako jejich přímé pokračování. Je to promyšlená skládačka na sebe vzájemně funkčně napojených ploch. Protože se terén zvedá, je zahrada členěna do teras odlišné úrovně. Uspořádání je jednoduché a účelné podle principů lidské logiky. Na obývací pokoj navazuje venkovní sezení. Vlevo je malá zeleninová a ovocná část vpravo zase koutek pro děti a za rohem ukryta dětmi milovaná trampolína, aby nerušila, nebyla dominantou zahrady, jak tomu v mnoha případech je. Úplně vzadu za domem je ukrytý pocitový chodník. Zahrada pokračuje na extenzivní zelenou střechu. Tam se sice nebydlí, ale substrát a rostliny zdržují dešťovou vodu a přebytečná je svedena do akumulační nádrže. Je tady opravdu účelně, jak píše autor, využito každého centimetru.

Petr Mičola

Bronzová medaile

Zahrada otisků duše
Autorka projektu: Ing. Dita Tomsová
Zhotovitel: Bc. Tomáš Velich

Obyčejně neobyčejná zahrada citlivě vyrostlá či vrostlá do místní krajiny má až pohádkovou atmosféru. Lze si poměrně snadno představit, že se v tůňce shlíží rusalky mezi kameny a kapradí na vás vykoukne skřítek. Autorka projektu šetrně navázala na původní prvky zahrady podařilo se jí je propojit kompaktního celku, a doplnit tak, že dnes nepoznáte, co tu je nové a co odpradávna. To vše pomocí recyklovaných a lokálních materiálů, kamene, dřeva, se zakomponováním původních rostlin, šetrně k okolí.

Základ zahrady byl silný a největším přáním všech bylo pouze dotvořit, téměř bez viditelných zásahů, zahradu, která už tu byla dávno před námi…Hlavním cílem řešení bylo podpořit několika kompozičními principy již stávající prostorový plán, dodat hloubku scenériím, drobné detaily jednotlivým jejím částem a citlivě do zahrady otisknout vztah majitelů k východním naukám. Ty se zde manifestují v pojetí prostoru a v několika detailech. Prostor je harmonizován a je do něj vnesen lad křivek, který je elementární pro vytvoření klidu - nikde nedochází k zastavení energie, ta volně plyne prostorem. Ostré hrany jsou vyhlazeny, je zde nastavená rovnováha mezi otevřenými a uzavřenými prostory. Kompozičně je do zahrady vnesena dynamika ve vertikálním směru, která umožňuje krýt anebo otevírat uzavřené a otevřené prostory, a tak přidat zahradě otázku „a co je tam?“. Poslední vrstvu nakonec tvoří detail, drobné nuance objevené často až v srdci jednotlivých míst, dodávající každému místu jeho vlastní náplň. Pozornost byla věnována detailu povrchů; menhir, důležité místo, kam majitelka v zahradě chodila, byl zvýrazněn soustřednými pásy žulového štětu, s velkou pečlivostí položeném kameníky. Přeskládána byla i dlažba kolem pergoly, která dostala trochu novou tvář – lazuru, která ji zjemnila a prvky paravánu, které nechaly tušit, co je dál za ním, ale neblokovaly pohledy dál do zahrady. Exotičtější druhy, jako japonské javory, které odrážely lásku majitelů k taichi, se prolínají se stávajícími borůvkovými porosty a pěnišníky tak, aby vznikla citlivá čínsko-jizerská fúze, jakkoliv bizarně to může znít. Nyní, jako by ani ruka zahradníka a pero projektanta v zahradě nebyly vidět – a to bylo také nejvyšším záměrem.  

Text a foto: Dita Tomsová

U této zahrady musíme začít lesem, protože on tady byl dřív. Je nenápadným vládcem, který rozprostírá auru za lem svého pláště a prostor ovlivňuje. Člověk přišel a bydlí tady ve šťastné harmonii, protože to tak chce. Chce vnímat vliv lesa a do určité míry se mu podvolit, ale také si stanovuje hranice. Brání se vstupu lesní zvěře a vegetace tak, jak tomu bylo od pradávna. Srnkám plotem a vegetaci kultivací ploch vkládáním otisku své duše. Zahrada je tvořena menšími samostatnými plochami, které mají určitou atmosféru, posezení s výhledem, plocha pro cvičení a pod smrkem meditační menhir s paprsčitou dlažbou. Všechno se tady potkalo ku prospěchu celku v jedinečné harmonii. Jemnost navršených kamenů s hebkostí mechu přecházejícího z lesa do měkkého trávníku, šťavnatá hutnost rododendronů a košatost mnohokmenných javorů.  

Petr Mičola

Zahrada roku 2024: Harmonie umění, řemesla a krajiny

Soutěž „Zahrada roku“ tradičně otevírá jedinečný pohled do světa zahradní a krajinářské tvorby, kde se estetika snoubí s praktičností a kreativita s udržitelností. Letošní ročník opět zdůraznil důležitost propojení zahradního prostoru s přírodou, architekturou i každodenním životem jejich majitelů. V tomto vydání časopisu Inspirace vás provedeme některými z nejpozoruhodnějších projektů, které soutěž obohatily a inspirovaly.
Soutěž „Zahrada roku“ již od roku 2005 představuje realizace, jež citlivě spojují estetiku, funkčnost a kreativitu. Do soutěže mohou být přihlášeny zahrady jejich autory či realizátory, samozřejmě se souhlasem majitelů. Přítomnost majitelů při hodnocení porota vítá, protože právě jejich pohled umožňuje lépe pochopit, jak zahrada splnila původní zadání a jak slouží svému účelu. Kritéria hodnocení se zaměřují nejen na kompozici, celkový dojem a osobitost, ale i na funkčnost, návaznost na dům a okolí, kvalitu provedení, péči o zahradu, hospodaření s vodou a vhodný výběr rostlin. Tento komplexní přístup zaručuje, že oceněné zahrady nejsou jen vizuálními skvosty, ale také plně odpovídají potřebám majitelů a respektují principy udržitelnosti.
Letošní ročník, jehož hodnocení proběhlo 30. září a 1. října, přinesl pestrou paletu zahrad plných osobitého kouzla a inovativních přístupů. Slavnostní vyhlášení výsledků se uskutečnilo 18. října v Arnoldově vile v Brně, kde byly oceněny zahrady, jež nejlépe splnily náročná kritéria soutěže. Do klání se zapojilo deset inspirativních projektů. Tento ročník opět zdůraznil, že zahrada není jen soukromým prostorem, ale součástí krajiny, kterou sdílíme s okolím. Ať už je to výhled přes plot, či okamžik, kdy zahrada ožívá při setkáních s přáteli, její význam přesahuje hranice pozemku.
Většina z přihlášených zahrad přinesla příběh a přístup, který stojí za pozornost. Například zahrada na Helceletově ulici v Brně dokonale kombinuje architektonickou preciznost a funkčnost. Promyšlené detaily, jako jsou cortenové opěrné zdi, ukazují, že i náročný terén může být přetvořen v obytný a esteticky působivý prostor. 
Zahrada v Mokré zase dokazuje, že i obtížný pozemek lze proměnit v útulné rodinné zázemí plné zeleně. Na zahradě v Horních Dunajovicích vznikl z nenápadného pozemku harmonický prostor, který překvapí svou promyšleností. Malebná zahrada v Táboře překvapuje, kolik zajímavých detailů lze skloubit na malé ploše, aniž by se vzájemně rušily. Je důkazem toho, že i menší projekty mohou nést punc originality a radosti. Zahrada u obce Řepeč citlivě propojuje moderní prvky s divokostí starého sadu a lučními porosty. Harmonická kombinace stylů vytváří esteticky i funkčně dokonalý prostor. Rozsáhlá zahrada v Prachaticích s výraznými gabionovými zdmi díky  kombinaci rostlinných prvků a uměleckých detailů vytváří atmosféru galerie pod širým nebem. Zahrada u meandru Vltavy mistrně propojuje dům s okolní krajinou a jestliže hledáte soulad mezi domem, zahradou a člověkem, tady ho máte v oduševnělé jemnosti a harmonii. Zvláštní místo si zaslouží zahrada u prvorepublikové vily, spojené s Járou Cimrmanem, která je ukázkou harmonického propojení minulosti a současnosti. Obyčejně neobyčejná zahrada citlivě vyrostlá či vrostlá do místní krajiny Jizerských hor ve Smržovce má až pohádkovou atmosféru. Také slunné terasy zahrady s neopakovatelným výhledem na Říp navazují na krajinný ráz a vytvářejí harmonii mezi domem a přírodou. 
Tento ročník soutěže „Zahrada roku“ opět ukázal, že zahrada není jen o rostlinách a designu, ale především o vztahu mezi prostorem, lidmi a jejich příběhy. Každá zahrada je originálním vyjádřením svého majitele i autora. Zveme vás k bližšímu pohledu na díla, která vás možná inspirují k vytvoření dalšího místa radosti, klidu a harmonie. Zahradami vás budou provázet svými texty a fotografiemi autoři projektů, které doplní postřehy členů poroty.

Ing. Daniel Matějka – autorizovaný krajinářský architekt, praktikující projektant. Akademický a vědecko-výzkumný pracovník na Ústavu plánování krajiny Zahradnické fakulty MENDELU, předseda neziskové organizace naOkraji – o krajině na okraji...
Ing. Jitka Vágnerová – autorizovaná krajinářská architektka. Zaměřuje především na projekty ve veřejném sektoru a projektuje pod značkou Atelier V8. Je členkou Redakční rady časopisu Zahrada, park, krajina.
Jaroslav Pešička – místopředseda představenstva SZÚZ, jednatel firmy GARPEN ZAHRADNICKÁ spol. s r.o., která v minulém ročníku soutěže Zahrada roku realizovala „zlatou a stříbrnou zahradu“.
Ing. Vít Dvořák – zahradní architekt, působí v ateliéru VISSBA zahradní architekti. Dlouhodobě spolupracuje s firmou Jaromír Nigrin, se kterou získal  v roce 2022 získal stříbrnou medaili v soutěži Zahrada roku za dílo „Zahrádka nad roklí v Benešově“.
Ing. Petr Mičola – autorizovaný krajinářský architekt, majitel a jednatel ateliéru Gerten s.r.o., publicista, odborných článků a knihy Zahrady a jejich příběhy. Zabývá se historií a jejím přesahem do současnosti. Praktikující projektant, filozof, básník a muzikant.
Jaroslav Pešička – místopředseda představenstva SZÚZ, jednatel firmy GARPEN ZAHRADNICKÁ spol. s r.o., která v minulém ročníku soutěže Zahrada roku realizovala „zlatou a stříbrnou zahradu“.

SVAZ ZAKLÁDÁNÍ A ÚDRŽBY ZELENĚ VYHLAŠUJE 17. ROČNÍK SOUTĚŽNÍ PŘEHLÍDKY ZAHRADA ROKU 2024

Slavnostní vyhlášení výsledků se uskuteční 18. října v Arnoldově vile v Brně.

Soutěž Zahrada roku hledá zahrady, na kterých se myšlenkově a názorově potkali majitelé se zahradními architekty, jejichž představy dokázali úspěšně zhmotnit zahradníci. Přestože zahrady vnímají jejich majitelé jako ryze soukromý prostor, jsou zahrady součástí naší krajiny. Každý svou zahradu někdy otevře, minimálně přátelům, sousedům, známým. Porotci vstupují do zahrad ne kritizovat, ale proto, aby mohli svými poznatky a dojmy inspirovat odborníky i milovníky zahrad současných či budoucích.
Soutěží chceme ukázat, že úspěšná a kvalitní tvorba zahrad v sobě spojuje umění i řemeslo.

Uzávěrka přihlášek: 31. srpna 2024
Hodnocení přihlášených zahrad odbornou porotou: září 2024
Vyhlášení výsledků soutěže: říjen 2024 v Arnoldově vile v Brně
 

SOUTĚŽNÍ PRAVIDLA

PŘIHLÁŠKA DO SOUTĚŽE ZAHRADA ROKU 2024

VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE ZAHRADA ROKU 2024