Zázraky na počkání

Zázraky na počkání, nemožné do tří dnů aneb jak nalákat zákazníka.

Autor: Ing. Samuel Burian

Doba je zlá, konkurence tvrdá a o úspěchu často rozhoduje víc umění prodat než opravdová kvalita zboží. Průměrně inteligentní zákazník už dávno pochopil, že zahradnické katalogy jsou plné obrázků rostlin, které nevyšlechtil zahradník, ale zručný grafik ve Photoshopu. Obrázky tedy nestačí a zákazníka je třeba šokovat něčím novým. Co takhle vymyslet si nové názvy? Proč prodávat akébii, když můžu nabízet „čokoládové víno“? A co teprve takový „jahodový strom“, no nekupte to, když se v katalogu píše, že je nenáročný, zvláštní a dekorativní, kvete i plodí zároveň červené plody s chutí jahod! Co na tom, že vědecké druhové jméno „unedo“ znamená vlastně „jednou jedlý“ – tedy protože podruhé už nemáte chuť ho vložit do úst. A proč nezahrát na jinou strunu? Žijeme v hektické době a přiznejme si, navzdory všemu reptání, v době blahobytu. A vše chceme mít hned hotové. I tu zahradu ...

Ale co to je „hotová zahrada“? Tvůrce jednoho z našich nejvýznamnějších parků Emanuel Silva-Tarouca ve své přednášce, jak budoval Průhonický park říká: Pojem „hotovo“ pro nás neexistuje. Také příroda nikdy neustane, svou tvorbu nekončí, stále a stále tvoří, nestarajíc se o úmysly zahradníka."

Pro někoho je to přirozenost, pro jiného nepochopitelná věc, záleží na úhlu pohledu. Lidé se dělí na dva druhy.  Ti první pochopili, že zahrada je živá, vyvíjí se a uchvátil je právě ten život, proměny a proces rození a zanikání, ta velká kytka z malého semínka vlastnoručně zasazeného do půdy.

Ti druzí to nechápou a chtějí vlastnit zahradu jako jakékoliv jiné „zboží“. Jako obraz k reprezentaci, či jako nábytek. Chtějí zahradu „hotovou" a chtějí jí hned. V jejich očích má být zahrada to, co vyprojektoval a posléze vizualizoval architekt, zahrada s již dospělými stromy v oné idealizované podobě z projektu a jeho vizualizace. Jako by ten obrázek ukazoval něco neživého, statického, co zde bude od věků na věky. A tak vznikají „instantní“ zahrady, je to jako: vysyp pytlíček do hrnečku, přidej vodu, zamíchej a máš hotovou polívčičku.  Tak tedy vezmi vzrostlé stromy, objednej jeřáb a šoupni je do zahrady. Polož k tomu předpěstovaný trávník a za dva dny máš „hotovou“ zahradu. Teď ještě firmu, která se bude starat o kosení, zalévání, hnojení ...  Těm méně majetným, co si to nemohou dovolit, se místo toho nabídnou zázračné dřeviny, třeba zázračný živý plot z „turkestánského brestu", co za jediný rok vyroste do dvou metrů.

To může být skvělý byznys. Jen se obyčejně klientům nevysvětluje (a proč taky?), co se stane za dva či tři roky, v lepším případě za pět let. „Zázračný“ živý plot se v těch dvou metrech nezastaví. A proč by to dělal?  Ten zázračný „turkestánský brest" je vlastně jilm sibiřský (Ulmus pumila L.), mohutný rychle rostoucí strom dorůstající 25 m výšky. Z toho žádný vzhledný plot nebude.

 

003  001

Opravdu kvalitní tvarované dřeviny nelze bez trpělivosti dosáhnout.

 

Lépe na tom nebudou ani majitelé za velké peníze pořízených „instantních" zahrad. Zahrada je sice za pár dní „hotová", je to relativně věrná reprodukce obrázku od architekta. Ale jak dlouho tak zůstane? Ty stromy dál neporostou? Ale porostou! Když odvedou zahradníci kvalitní práci a stromy budou dobře předpěstované, tak porostou dokonce možná i rychle. Za pár let jim bude těsno. Vidím to kolem sebe v Průhonicích, jeden skorosoused potají vykopává nedávno draze zaplacené stromky a keře, které už se mu na zahradě tísní a sází je do veřejných ploch, jiní je prostě jen podříznou a vyhodí ...

   

A má to ještě jeden aspekt. Ti lidé nikdy neuvidí ten zázrak, když z malého semínka, malé sazeničky vyrůstá velký strom. Je to jako adoptovat dospělé dítě, nejlépe po vysoké s diplomem v kapse. Ušetřily by se tím probdělé noci, které malé dítě proplakalo. Ušetřily by se tím starosti s puberťákem. Ale bylo by to jejich dítě? Neochudily by se také o radost z prvních krůčků a poprvé vysloveného „máma“ či „táta“? Jediné, co by mohli pozorovat je, jak to „jejich“ dítě stárne. Stejně tak nelze citově splynout s „instantní“ zahradou a lze pozorovat jen jak zahrada stárne, stromy a keře si navzájem překážejí, větve stíní do oken a z vysokých stromů jde strach...

Za první republiky byla zahradničina poctivá a vážená živnost. Pak přišla válka a po ní hned nastoupil komunistický režim. Vilové zahrady byly buržoazním přežitkem a zahradnická učiliště se plnila dětmi, které se na nic jiného nehodily. Zahradnictví, zejména to okrasné, ztratilo jakoukoliv prestiž. Málokdo si při tom uvědomuje, že navrhnout a realizovat dlouhodobě udržitelnou zahradu je v podstatě mnohem těžší než navrhnout dům. Cihla nebo panel zůstávají neměnné, „stavební kameny" zahradníka rostou a vyvíjejí se, navíc každý strom či keř svým vlastním tempem. Je to jako stavět dům z cihel, které mění své rozměry.

 

Věc komplikují ještě „ochránci" přírody, kteří často vlastnoručně nezasadili jedinou rostlinu, ale o to houževnatěji brání pokácení čehokoliv a za vše požadují náhradní výsadby.

Silva Tarouca kdysi vysvětloval, jak se lze s problémem vyrovnat. Napsal: Jakou pozornost a obětavost zahradníka vyžaduje vypěstování jehličnatého porostu, ukáže tento přiklad: Zeď parku má býti zakryta smrkovým porostem, pro nějž jest reservována plocha 200 m dlouhá a 50 m široká. Vysadí-li se mladé 1,50 m až 2 m vysoké smrčky, tak aby docílilo se jimi požadovaného zakryti zdi, ale vzájemně si nepřekážely ve vývinu, jest potřebí na 1 ha 1500 takových smrčků. Je-li pak tento porost vždy zavčas probírán, zbude z něho po 40 letech nejvýše padesát nebo šedesát stromů, které však vyrostly jako solitéry a zakrývají pak trvale a dokonale zeď.  

 

 006  

 Už před dvěma sty lety zahradníci věděli, že hustý živý plot nelze nechat vyrůst najednou. 

 

Vysazovat větší množství dřevin a potom provádět probírky je prostě nezbytné. Jak ale dopadla například obnova průhledů z rozária v Olomouci? Náměstek primátora reagoval na kritiku nezbytného kácení tzv. sadovnické vaty prohlášením, že za vykácené stromy počítá s náhradní výsadbou ...

Po listopadu 1989 vyrostlo mnoho nových rodinných domů a o zahradnické řemeslo je zase velký zájem. Prestiž oboru by se zase mohla dostat na vysokou úroveň. Mohou nám ale lidé věřit? Je možné namítnout, že se lidem nabízí to, co sami chtějí. Ale když prodám klientovi televizi, která se mu bude sice líbit, ale neupozorním ho, že bez set-top boxu nebude hrát, tak už ke mně také příště nepůjde nakoupit. Nabízet zázračně rostoucí živé ploty a realizovat „instantní" zahrady bez informací, jaké z toho plynou důsledky je stejné, jako nabízet televizi která bez set-top boxu nebude hrát. Lidé nepřestanou zakládat zahrady a nakupovat rostliny, ale zahradník se už nikdy nestane tím důvěryhodným poctivým řemeslníkem. A to nemluvím o „čokoládovém víně", „jahodovém stromu", „severském citronu" či „mexickém balkonovém břečťanu“, to jsou praktiky, které mohou mít ještě mnohem vážnější důsledky. To je ale zase jiná kapitola a o tom možná někdy jindy.

009 009 vyr

Ukázka z výkladu Silva Taroucy o vypěstování smrkového porostu z přednášky o budování Průhonického parku

 

Článek vyšel v Inspiraci 1/2019.