Druhově pestré směsi - využití

Produkční a mimoprodukční využití druhově pestrých směsí

Ing. Marie Straková, Ph.D.

Produkční využití

Z pohledu zahradní a krajinné tvorby se může zemědělské (produkční) využití druhově pestrých porostů jevit jako okrajové téma, ale vzhledem k současnému trendu návratu k přírodě se lze poměrně běžně lze setkat s návrhy projektů, které řeší pastvu ovcí, koní nebo prostor pro opylovače. V poslední době se dotačně podporují druhově pestré porosty tzv. „biopásy“, které se vysévají podél monokulturních porostů (např. kukuřice) a jejich cílem je kromě ochrany proti erozi a podpory diverzity také zabezpečení všestrannější potravy živočichům. Především v západní Evropě se vysévají druhově pestré „směsi pro zvěř“ v okolí lesů a výsadeb stromů, čímž je také zabezpečován lepší zdravotní stav zvěře, ale dřeviny jsou současně částečně chráněny před poškozením okusem. Specifickou směsí, u níž je objem získané zelené hmoty prvořadým kritériem a která může obsahovat široké druhové spektrum rostlin, jsou směsi pro bioplynové stanice.

Medonosné směsi

Medonosné směsi obvykle neobsahují žádné travní druhy, přesto díky vysokému podílu jetelovin mohou dostatečně zajistit vytrvalost porostu více let. Všechny zvolené rostlinné druhy nabízejí zdroj pylu a nektaru pro včely i další v přírodě žijící opylovače. Druhová diverzita směsi poskytuje nejen potravu, ale také útočiště pro mnoho druhů hmyzu a motýlů. Směsi jednoletého i víceletého charakteru jsou vhodné pro jarní výsevy a není u nich kladen důraz na výšku porostu. 

2014-05-22 (41) DSCF8311

Jedlé trávníky

Téma přírodních zahrad, respektující zásady permakultury, klade na travnaté plochy požadavky zcela odporující tradičním intenzívním přísně sterilním trávníkům. Tzv. „jedlé trávníky“, jak jsou tyto plochy nazývány, slouží primárně k produkci potravy pro člověka, proto jsou zařazeny v kategorii produkčního využití druhově pestrých porostů. Jedlé trávníky obsahují co nejvíce rostlinných druhů s léčivým účinkem (třezalka, řepík, mateřídouška, řebříček) nebo s možností využití v kuchyni (čekanka, krvavec, popenec, jitrocel).

Pícní využívání luk

Při produkčním (pícním) využívání květnatých luk v krajině lze tato společenstva dělit z hlediska systému využívání na:
Louky, což je luční společenstvo využívané převážně kosením (na seno nebo senáž)
Pastviny, což je společenstvo využívané převážně spásáním

Pochopení této terminologie je nutné při navrhování druhového a odrůdového složení druhově bohatých směsí v krajině. Pícní (produkční) směsi komerčního charakteru jsou druhově chudé a obsahují zpravidla odrůdy trav a jetelovin, které dosahují vysokých výnosů biomasy a vysokého vzrůstu, takže neumožní prosazení bylinných druhů v porostu. Do technické zprávy projektové dokumentace nebo v zadávací dokumentaci při výběrových řízeních musí být u požadavku na luční směs jednoznačně uvedeno, zda bude porost využíván mimoprodukčně, tzn., že má být nižšího vzrůstu s vyšším počtem rostlinných druhů a patří do kategorie krajinného trávníku nebo se jedná o tzv. komerční pícní směs, která je obvykle podstatně levnější, ale může obsahovat také např. mezirodové hybridy, což je z botanického pohledu v krajině nežádoucí. Ve specifických případech je použití pícních směsí pro mimoprodukční využití možné, ale složení je nutné konzultovat s odpovědnými odborníky.

Pícní kvalita porostů je ovlivňována řadou vzájemně korelujících faktorů, z nichž jsou považovány za nejdůležitější botanické složení porostů, hnojení a ošetřování pastevní plochy, způsob využití a vývojové stádium při spásání. Dostatečně pestré botanické složení porostu je jedním z faktorů, které v souhrnu tvoří kvalitu píce. Vedle botanického složení je to množství píce na jednotku plochy, stravitelnost, chutnost a výživná hodnota. Dvouděložné rostliny se vyznačují nízkým obsahem vlákniny a proporciálně vysokým obsahem tzv. cytoplazmatických komponentů. O výživné hodnotě rozhoduje více vývojová fáze než botanické složení, ale je nutno si uvědomit, že v píci jsou obsaženy také látky, které mohou mít negativní dopad na zdraví zvířete, snížení využitelnosti základních živin a tím i na užitkovost zvířat.   

Počet bylinných druhů, které lze záměrně v pícních směsích použít, se podstatně liší od počtu druhů, které se v lučních a pastevních porostech skutečně vyskytují. Druhové složení víceletých porostů se dynamicky přizpůsobuje agroekologickým podmínkám stanoviště a pícní kvalita je často snižována výskytem naprosto nežádoucích bylinných druhů jako je např. jedovatý pryskyřník prudký (Ranunculus acris), přeslička bahenní (Equisetum palustre) a ocún jesenní (Colchicum autumnale).

Při pastevním využívání je tolerován vyšší podíl bylin, než je tomu u lučních porostů. Při produkci sena dochází při vyšším podílu bylin ke značným ztrátám odrolem křehkých listových částí bylinných druhů. Důležitým aspektem, který bývá při tvorbě pastevních směsí často opomíjen, je volba defoliačně tolerantních bylinných druhů. Vlivem častého a nízkého spásání se pastevní porost mění ve prospěch druhů s přízemním rozložením asimilačních orgánů. Pokud je při tvorbě směsi pro druhově pestré porosty biodiverzita faktorem významnějším než kvalita píce, pak je možné použít také druhy méně hodnotné, které sice mají nízkou krmnou hodnotu, ale významné jsou pro své mimoprodukční funkce (estetická, druhová diverzita). Mezi tyto druhy můžeme zařadit kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), šalvěj luční (Salvia pratensis), chrpu luční (Centaurea jacea) nebo kopretinu bílou (Chrysanthemum leucanthemum). Poměrně chutnou, ale na živiny chudší píci poskytuje také mrkev obecná (Daucus carota).

Další skupinu bylin, které mají uspokojivou pícninářskou hodnotu, ale jejich použití ve směsi je třeba zvážit, tvoří byliny se sklonem k porostové dominanci, které mohou celkově, ve vztahu ke způsobu využívání a nadmořské výšce, zaujímat od 20 do max. 40 % v porostu. Pokud není tento podíl překročen, mohou se tyto doprovodné druhy pozitivně projevit v chutnosti, kvalitě a příjmu píce zvířaty.    

Při sestavování produkčních druhově pestrých bylinných směsí je možné využít následující bylinné druhy s dobrými dietetickými účinky: řebříček obecný (Achillea millefolium), kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), kmín kořenný (Carum carvi), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), krvavec menší (Sanquisorba minor).

Základním kritériem při sestavování skladby společenstva s obsahem jetelovin, trav a bylin v pícní směsi je následující: čím delší je doba využívání porostu, tím vyšší počet druhů má směs obsahovat, tím nižší podíl jetelovin a trsnatých trav má být ve směsi, naopak vyšší podíl trav výběžkatých je nezbytný. Do produkčních luk vyšší podíl trav vysokých, do pastvin zvýšený podíl trav výběžkatých.

 

Mimoprodukční využití druhově pestrých porostů v extravilánu

Při zakládání větších ploch v krajině je nutné respektovat druhové složení přirozených travních porostů v oblasti, respektive podíl a složení bylinné složky v porostu. Použití konkrétních druhů, popř. odrůd závisí na klimatických podmínkách místa založení, půdních a orografických podmínkách (expozice, svažitost, nadmořská výška, členitost terénu). Ze skupiny trav se dává přednost druhům vytvářejícím menší množství fytomasy a snášejícím extenzívní způsob ošetřování. Na sušších stanovištích se z travních druhů do směsí zařazují hlavně kostřavy červené a kostřava ovčí, lipnice luční a psineček obecný. V omezené míře se používá i jílek vytrvalý, bojínek cibulkatý, lipnice smáčknutá, kostřava žlábkatá nebo smělek štíhlý. Směsi pro vlhčí stanoviště se někdy obohacují o poháňku hřebenitou, metlici trsnatou, lipnici hajní a lipnici bahenní. Porost se v průběhu dalšího vývoje ustálí na složení odpovídající podmínkám daného stanoviště. Vyšší počet druhů ve směsi zvyšuje pravděpodobnost úspěšného založení nového porostu. Ve směsi by měly být zastoupeny trávy trsnaté i výběžkaté. Asi 20 % komponent ve směsi by mělo mít schopnost rychlého vzcházení a růstu. Při zakládání nových porostů květnatých luk je často opomíjen aspekt rychlosti vývoje a zapojení porostu ve vztahu ke složení směsi, respektive podílu skupiny trav, jetelovin a bylin ve směsi a potřebnému výsevnímu množství osiva. V počátečním období vývoje porostu, kdy ještě nedochází k zapojení a porost je řídký a mezerovitý, je stanoviště silně ohroženo erozí, a to především na svažitých pozemcích. Vyšší podíl trav ve směsi urychluje zapojení a vývoj porostu při současném zvýšení výsevku. Důležitým aspektem potom zůstává vhodný výběr bylinných druhů, které se v silnější konkurenci trav dovedou uplatnit tak, aby nedošlo ke snížení druhové skladby porostu.

Problematiku uvádění do oběhu směsi mimo zemědělskou výrobu řeší zákon č. 219/2003 Sb. o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin, novelizovaný zákonem 331/2010 Sb. Speciální směsi k využití mimo zemědělskou výrobu smí podle tohoto zákona obsahovat i druhy neuvedené v druhovém seznamu (§ 12, odst. 7, písmeno a), což umožňuje sestavovat i druhově bohatší směsi s podílem planých druhů.

Krajinné trávníky

Krajinné trávníky zahrnují nejrůznější typy porostů, pro které je společným znakem převládající neprodukční funkce (protierozní, krajinotvorná, hydrologická, estetická, rekreační, zdroj biologické diverzity) a extenzivní způsob obhospodařování (1–3 seče ročně). Vzniklý porost by měl být schopen zabránit volnému a masivnímu šíření houževnatých plevelných druhů, např. šťovíků, pcháčů apod. Odolnost vůči zatěžování bývá nižší a nízká je náročnost na ošetřování. Nemají žádné specifické požadavky na složení. Důležitější je hledisko ekologické - tyto plochy by měly tvořit přirozený přechod do okolní krajiny a jejich složení by se mělo blížit typickým přirozeným travním společenstvům v oblasti. Po založení se předpokládá samovolná sukcese porostu. Složení směsí je druhově pestřejší, k travám často přistupují i jeteloviny (max. do 10 %). V odůvodněných případech je možno použít i pícní druhy a odrůdy. Zvláštním případem jsou směsi pro „květnaté“ typy trávníků s přídavkem lučních druhů bylin (1,6–10 %). Při sestavování druhově pestrých směsí pro krajinné trávníky je možné vycházet z běžně dostupných komerčních směsí vhodných svým druhovým a především odrůdovým složením pro danou lokalitu a tyto doplnit dalšími rostlinnými druhy, především z čeledi Fabaceae a dále o dostupné byliny nejlépe regionálního původu. V systému RSM je složení druhově pestrých směsí pro krajinné trávníky specifikováno pro suché a vlhké podmínky. Od roku 2013 je v České republice zapsána na Úřadu průmyslového vlastnictví pod číslem 26089 „Druhově pestrá směs pro suché oblasti“, která je pod komerčním názvem ´Panonie´ na trhu dostupná a jejíž složení je výsledkem dlouholetého výzkumu vlastností rostlinných druhů s cílem podpořit druhovou diverzitu v extrémně suchých oblastech. Směs je složena ze 78 až 82 hmotnostních procent čeledi lipnicovitých, 4 až 6 hmotnostních procent osiva čeledi bobovitých a 13 až 17 hmotnostních procent alespoň 7 zástupců skupiny přesně popsaných bylin. Specifikována je přesně také skupina trav a jetelovin. Výsevek této zapsané směsi činí 3 g.m-2. Výsevky směsí krajinných trávníků s bylinami jsou obvykle 15-20 g.m-2.

Specifické biotopy

Při vytváření projektů k ozeleňování krajiny se zahradní architekti mohou setkat s požadavkem Agentury ochrany přírody a krajiny, navrhnout druhově pestrou směs (květnatou louku) odpovídající svým složením konkrétnímu biotopu. Variabilitu české přírody vhodným způsobem odráží Klasifikační systém biotopů ČR (Chytrý a kol., 2001), který umožňuje převést jednotlivé biotopy i do klasického fytocenologického (curyšsko-montpellierského) systému. Vzhledem k tomu, že trávy jsou základní komponentou lučních a pastevních porostů, bude v tomto případě nutné zařadit do směsí pro druhově pestré louky i osivo povolených odrůd. S přídavkem dvouděložných bylin a planých trav regionálního původu by tyto směsi měly splňovat požadavky na zakládání či obnovu druhově pestrých luk extenzívního charakteru. Přístup k používání šlechtěných materiálů do směsí je v řadách ochranářů přírody různý; od striktního odmítnutí (zejména na území národních parků a chráněných krajinných oblastí) až po benevolentnější přístup. Podíl bylin v druhově pestrých směsích pro biotopy obvykle nepřesahuje 30 %. 

Rekultivace

Při ozeleňování hald, výsypek, kontaminovaných ploch a různých jiných ekologických zátěžích je použití co možná nejširšího druhového spektra rostlin odolných vůči extrémním podmínkám naprostou nutností. Nejedná se o přirozeně a pestře kvetoucí květnaté louky, ale cílem sestavení směsi je v tomto případě úspěšnost často téměř jakéhokoliv ozelenění. V praxi jsou tyto plochy často ještě na svažitých pozemcích, takže je třeba kromě nízkého obsahu živin v půdě, hraničního pH, nevhodné zrnitosti, výskytu těžkých kovů potřeba řešit i protierozní opatření.  Samotná volba směsi v těchto případech musí být doplněna technologií zahrnující zajištění výživy rostlin, zlepšení půdních podmínek, stabilizace materiálu na povrchu půdy, apod.

Mezi všeobecné zásady sestavování směsí do rekultivačních trávníků patří kromě již zmíněné druhové pestrosti kombinace vytrvalých a krátkodobých druhů, podíl krátkodobých druhů (jílků) by neměl překročit 10 %, rychle vzcházející druhy mají tvořit minimálně 20 %, vytrvalé jeteloviny mají tvořit 10-15 % směsi. V těchto směsí nehraje roli, zda se jedná o pícní nebo trávníkové odrůdy, základním kritériem je schopnost přežít extrémní stanovištní podmínky. Významnou roli v těchto typech ozelenění hrají jeteloviny, které se vyskytují ve většině přirozených travních porostů, ale jejich význam, spočívající v obohacování půdy dusíkem díky schopnosti fixace vzdušného dusíku symbiotickými bakteriemi rodu Rhizobium, v celkovém zlepšování úrodnosti kvality půd při rekultivacích ještě stoupá. Od roku 2013 je v České republice zapsána na Úřadu průmyslového vlastnictví pod číslem 26090 „Rekultivační osivová směs pro suché oblasti“, která je pod komerčním názvem ´Sahara´ na trhu dostupná a určena pro ozelenění sterilních a poškozených půd extrémně suchých oblastí. Směs obsahuje kromě 80 % trav, také 15 % jetelovin a 5 % bylin. Výsevek této zapsané směsi činí 10-15 g.m-2. Výsevky rekultivačních směsí se pohybují mezi 15-30 g.m-2.

Okolní plochy golfových hřišť (semiroughs a roughs)

Tato obvykle poměrně rozlehlá území obklopují dráhy i jamkoviště golfových hřišť a tvoří přechod mezi hřištěm a okolní krajinou. Bývají často tvořeny původními porosty, ale pokud je již nutné tyto plochy zakládat nově nebo zlepšit jejich složení dosevem, je potřeba přistupovat citlivě nejen k výběru vhodných bylin, ale také k výběru travních komponentů. Vytvářené porosty by se měly podobat okolním trvalým společenstvům, aby do krajiny dobře zapadly a nepůsobily v ní rušivě.

Regionální směsi

Při zatravňování ploch pro účely ochrany přírody musí být při sestavování druhově bohaté směsi především respektováno místo původu zdrojových rostlin, neboť genofondové bohatství místních populací by mohlo být použitím nepůvodních druhů znehodnoceno. Pokud tomu tak je, hovoříme o tzv. „regionální směsi“.

Získání osiva regionálního původu v okolí zatravňovaných lokalit je poměrně nákladná a časově náročná záležitost, ale díky šířícímu se povědomí o významu genetického původu rostlinných druhů se plochy zatravněné regionálními směsmi stále zvyšují. Návrhy regionálních směsí pro zatravnění polopřirozených krajinných biotopů byly zpracovány skupinou botaniků pro ochranářsky důležitá území, kde je předpokládán větší zájem o směsi lokálního původu. Téměř z každého území ČR existuje fytocenologický materiál, zachycující složení společenstev daného regionu, proto je možné pro každé území navrhnout odpovídající směs.

Vzhledem k tomu, že trávy jsou základní komponentou lučních porostů, je nutné zařadit do směsí pro druhově bohaté louky i osivo registrovaných odrůd. V minulosti byly již na celém území ČR intenzivně a cíleně šířeny trávy a některé jeteloviny, proto není nutné zcela striktně trvat na tom, že všechny trávy musí být lokálního původu. Vzhledem k nedostatku osiva to ani není prakticky možné. Hlubší znalost problematiky sortimentu trav, především výchozího šlechtitelského materiálu a použití šlechtitelských metod však ukazuje, že mezi odrůdami téhož druhu jsou značné rozdíly, které umožňují jejich vhodný výběr a použití v praxi. Podle původu šlechtění lze šlechtěné odrůdy rozdělit do tří skupin:

1. odrůdy vyšlechtěné z ekotypů,

2. odrůdy vyšlechtěné na bázi zahraničních a domácích kultivarů,

3. odrůdy vyšlechtěné z ekotypů a zahraničních i domácích kultivarů.

Při obnově extenzívních druhově bohatých lučních porostů se mohou uplatnit především odrůdy první skupiny, vzhledem ke své přizpůsobenosti regionu a extenzívnímu využívání v minulosti. Patří sem staré odrůdy z let 1937 - 1958, které nesou značení Táborská (-ý), nebo Rožnovská (-ý), podle sídla šlechtitelské stanice. Odrůdy skupin 2 a 3 jsou výrazně ovlivněny umělými šlechtitelskými zásahy člověka. Pro extenzifikační programy jsou tyto odrůdy zařazovány opatrněji, ale vzhledem k situaci, kdy u některých druhů došlo k naprosté inovaci sortimentu a k dispozici jsou pouze moderní kultivary, nezbývá, než při výběru odrůd alespoň preferovat původ šlechtění na bázi domácích kultivarů.

Článek je uveřejněn v časopise Inspirace 2/2014.