Mimoprodukční využití druhově pestrých směsí v intravilánu

Pestrost do parků a zahrad

Návrhy využití ploch v intravilánu obcí a v zahradách by měly v prvé řadě klást důraz na celkový vzhled, tj. estetický dojem ve vztahu k předpokládané době zapojení porostu, jeho funkčnosti a k nákladům na založení a údržbu. Povýšení biodiverzity nad upravenost, barevnost a technologii následné péče vede často jak v rodinných zahradách, tak i ve veřejném prostoru k nedorozuměním mezi občany a realizátory. Nezřídka je nutné v průběhu tvorby projektu seznamovat veřejnost s osvíceným záměrem a počítat s mírou rizika, pokud se investorova představa o vzhledu plochy zásadním způsobem míjí s výsledkem realizace. Ve veřejné zeleni se setkáváme s originálními řešeními, které posunují hranice krajinářské architektury i lidského vnímání životního prostředí. Ale i ta nejodvážnější kreativita musí být podložena vysokou mírou zodpovědnosti, pokory, teoretických znalostí a obvykle dlouholetými zkušenostmi.

 FOTO9565 LK
Suchovzdorná směs s podílem letniček směsi Karneval v zámecké zahradě v Miloticích v druhém roce po výsevu. Autor : Ing. Lenka Křesadlová

 

Přírodní zahrady

Květnaté louky do oblíbených přírodních zahrad mateřských a základních škol slouží ke studijním účelům a pochopení, jaké vztahy v přírodě fungují, ale i jak dokáže být příroda nevyzpytatelná. Základními principy přírodních zahrad je jejich udržitelnost a soběstačnost, proto se při tvorbě směsí do přírodních zahrad vychází z místních geologických, biologických a ekologických podmínek. Při výběru jednotlivých komponent se klade důraz na širokou druhovou pestrost a upřednostňují se rostlinné druhy typické pro dané území. I když je obvykle snaha dosáhnout co nejvyššího podílu bylin v porostu, a tomu odpovídá i složení směsi, v praxi je pomalý počáteční vývoj směsi s nízkým zastoupením travin vzhledem k pravidelné intenzitě zátěže skupinami dětí, spíše komplikací. V rodinných zahradách je výsev směsi s vyšším podílem bylin (30-80 %) možný za předpokladu, že je uživatel pozemku s pomalým vývojem porostu srozuměn, protože náklady na osivo jsou i při nízkém výsevku od 2 do 5 g.m-2  nemalé. S vysokým podílem bylin ve směsi souvisí i riziko zaplevelení, protože travní druhy, které se vyvíjejí rychleji než byliny, jsou schopny výskyt alespoň části plevelných druhů na stanovišti omezit, současně jsou však potlačovány i žádoucí konkurenčně slabé druhy bylin.

 Karnevalv roce založení
Směs Karneval v roce výsevu

 

Bylinné trávníky

Tento typ travobylinného společenstva je v rodinných zahradách a kolem rekreačních objektů velice žádoucí. Estetická funkce bylinných trávníků je zajištěna zapojeným nízkým porostem s různobarevností květů, především sedmikrásek. Trávníky mají širokou druhovou diverzitu. V porostu jsou přítomny nejenom trávy, ale také byliny (řebříček obecný, svízel syřišťový, pampeliška obecná, kopretina bílá, jitrocel prostřední, černohlávek obecný, pryskyřník hlíznatý, mateřídouška, hvozdík) a jeteloviny (štírovník růžkatý, tolice dětelová). Jetel plazivý, zvláště drobnolisté odrůdy, se jeví jako vhodný doplněk do těchto nízko sečených bylinných trávníků v méně příznivých podmínkách, v nichž zvyšuje odolnost k suchu a dodává potřebný dusík. Trávník velmi dobře plní protierozní funkci a vyžaduje nižší úroveň péče, která spočívá pouze v pravidelném sečení. Hnojení ani ošetření herbicidy nepřipadá v úvahu, protože právě tento režim následné péče podmiňuje výskyt sedmikrásky chudobky, jejíž osivo je v podstatě nedostupné a do směsi se nedá získat. 

Mezi bylinné trávníky je možné zařadit také směsi do okolí historických objektů. Zajímavá řešení nabízí trávníky v rodinných zahradách historických prvorepublikových vil, které by měly, úplně stejně jako architektonické úpravy budov, citlivě ctít proporce a přirozenost prostředí. Travní směsi a bylinné trávníky do těchto, v podstatě historických rodinných zahrad, by měly obsahovat kromě základních travních druhů, jako je jílek vytrvalý, lipnice luční a kostřava červená, také doplňkové trávníkové druhy – např. poháňku hřebenitou, psineček obecný, lipnici hajní nebo bojínek cibulkatý. 

 

Střešní zahrady a zelené fasády

Složení směsí pro zelené střechy je závislé především na mocnosti střešního substrátu, sklonu střechy a její expozici a plánovaném využití. Intenzita využívání a estetické nároky se odvíjí od možnosti automatické závlahy, dostupnosti pro pravidelnou údržbu a výskytu tzv. „pohledových“ ploch. Velice extrémní podmínky pro vegetaci vyplývají z vysychání slabé vrstvy substrátu v létě a z jeho promrzání v zimě. Těmto podmínkám odpovídá i výběr vhodných druhů, složení směsí a stanovení výsevku, který se pohybuje od 3 do 30 g.m-2. Na extenzívních střechách s vyšším sklonem se úspěšně využívají směsi z více druhů a forem kostřav, v jejichž porostu se postupně prosazují i dvouděložné druhy z okolí.

Zelené fasády neboli vertikální zahrady jsou obvykle řešeny výsadbou trvalek s dekorativními listy. V současné době již existuje realizace originálního řešením exteriérové zelené fasády na ploše 180 m2, založené výsevem směsi ze suchomilných trav, letniček a vytrvalých bylin. Výživa rostlin je zajištěna kapalnými hnojivy prostřednictvím kapkové závlahy. Podobně jako u trávníku probíhá u tohoto vertikálního porostu na jaře regenerace formou dosevu, popř. dosadby vhodných druhů. Systém kazet umožňuje navrhnout dílčí směsi odlišné barvou i texturou a sestavit na stěně různé tvary a obrazce.

fasády
Experimentální budova LIKO-NOE

 

Brownfields

Opuštěná území s rozpadajícími se obytnými budovami, nevyužívané dopravní stavby a nefunkční průmyslové zóny vyznačující se často obrovskými rozměry jsou pro urbanisty příležitostí, jak prostřednictvím druhově pestrých směsí vyřešit současně ekologickou zátěž, přiblížit lidem přírodu a realizovat se ve svých nápadech. Protože stanovištní podmínky pro zakládání nových porostů jsou v těchto lokalitách často extrémní, je, podobně jako při rekultivacích, potřeba nepodcenit znalost vlastností vegetačního substrátu, odebrat půdní vzorky na zjištění obsahu základních živin a pH, obsah organické hmoty, popř. půdní zrnitost. Teprve po důkladném průzkumu stanovištních podmínek je možné navrhovat plochy pro osev květnatými loukami. 

 

Emotivní směsi

Do této skupiny směsí lze zařadit všechny návrhy směsí, které jsou podřizovány kreativitě krajinářských architektů. Patří sem směsi, které podtrhují design zahrady, navozují atmosféru, léčí duši nebo zapojují smysly. Mohou sloužit k meditačním a reprezentačním účelům, popř. zvyšují estetický efekt technických prvků, aniž by samy o sobě měly vliv na jejich funkčnost. Technické prvky v zahradách, jako jsou schody, zídky nebo dlažby, bývají často kombinovány s rostlinami s cílem je oživit, upoutat nebo jinak ozvláštnit. Speciální Směsi do spár dlažby vycházejí opět z možností stanoviště, požadavku investora a invence zahradního architekta.

Emoce nepochybně vyvolávají také víceleté Směsi s podílem letniček nebo jednoleté čisté Letničkové směsi. U Letničkových směsí je nutné počítat s každoroční obnovou porostu, protože při přesévání jen části druhů do dalších let se vytrácí původní filozofie a požadovaná škála barev a není možné udržet výtvarný záměr.

Kombinací těch výhodnějších vlastností květnatých luk a letničkových záhonů je možné vytvořit druhově pestré směsi s letničkami, které jsou stvořené na míru do intravilánu a jejichž obliba na západ od našich hranic stále stoupá. Směsi květnatých luk s určitým podílem letniček mohou být určeny na exponovaná místa v parcích, která jsou pohledově významná, ale z organizačních nebo ekonomických důvodů jim nemůže být věnována intenzívní pravidelná a dlouhodobá péče. Použití těchto směsí je možné v těsné blízkosti zatěžovaných míst, jako jsou chodníky, lavičky, dětská hřiště, stezky pro cyklisty, kruhové objezdy, ostrůvky zeleně zasazené uvnitř komunikací, apod.

Důležitým aspektem při volbě těchto směsí je udržení pozemku v bezplevelném stavu v době mezi výsevem směsi a dostatečným vývinem jednoletých rostlin do té míry, že už se další plevele v porostu neprosadí nebo jsou alespoň při subjektivním vnímání dostatečně potlačeny hýřivou hrou barev kvetoucích rostlin. Období po výsevu směsi (jaro) je nejdůležitější fází pro vytvoření kvalitního porostu v prvním roce. Výsevky směsí květnatých luk s letničkami jsou závislé na podílu šlechtěných letniček, vytrvalých bylin a trav ve směsi a pohybují se mezi 2-5 g/m2. Většinou se porosty v roce založení sečou jednou na konci vegetačního období, maximálně dvakrát, pokud je skutečně potřeba na zapleveleném pozemku v první polovině roku provést tzv. „na vysoko“ šetrnou odplevelovací seč. V dalších letech se postupně prosadí vytrvalé byliny a porost dostane postupně charakter květnaté louky. 

 

Kombinace výsevu a výsadby

Při specifických realizacích (např. zakládáni střešních zahrad i jednoduchých vegetačních pokryvů střech) je účelné kombinovat výhody výsevu a výsadby, a dosáhnout tak v co nejkratším čase žádoucí působivosti výsledného porostu. Tímto způsobem lze efektně docílit relativně rychlého zapojení konkrétních společenstev určitého charakteru, např. podrostu ve stínu, podrostu listnatého lesa s výskytem jarních efemerních druhů, stepního společenstva a všech dalších porostů, kde lze jen těžko získat osivo diagnostických druhů, nebo je osivo velmi drahé, nebo je nedostatečná záruka rychlého vzejití rostlinných jedinců v porostu. Při výsadbě trvalek mohou být také použity různé způsoby vegetativních části rostlin (řízky, trsy, apod.), čímž lze podstatně snížit náklady na výsadbový materiál. Složení travobylinné směsi k výsevu pak může být jednodušší, přičemž samo o sobě vytváří pouze tzv. kostru, nikoliv plnohodnotné společenstvo. Celistvost porostu a prodloužení období kvetení s výrazným estetickým aspektem zajišťuje doplnění porostu na stanovišti výsadbou cibulovin.

Na zelených střechách v CHKO, zejména na objektech zapuštěných do terénu, mohou být kladeny požadavky na co možné nejbližší napodobení okolního biotopu. Příkladem může být návrh stepního společenstva na zelenou střechu zapuštěného objektu pod Pavlovskými vrchy, kde je úspěšnost realizace podmíněna kombinací výsevu konkrétní směsi a výsadbou rostlinných druhů, které nejsou v osivu běžně dostupné (Stipa, Carex humilis, Pulsatilla, Adonis). Na extrémně suchých stanovištích, jako jsou koruny suchých zídek, extenzívní střešní zahrady apod., je vždy vhodné doplnit výsev příslušné směsi výsadbou tučnolistých rostlin (Sedum).

V podrostech listnatých stromů lze doporučit především výsadbu jarních efemeroidů jako sasanka hajni (Anemone nemorosa) a pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), dymnivka dutá a plná dymnivka plná (Corydalis cava, Corydalis solida), orsej blatoucholistý (Ranunculus ficaria), křivatec žlutý (Gagea lutea), sněženka (Galanthus sp.), snědek nící (Ornithogalum nutans), česnek podivný (Allium paradoxum) a dalších trvalek jako plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), popenec obecný (Glechoma hederacea), kopytník evropský (Asarum europaeum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), jaterník podléška (Hepatica nobilis) a další.

Extenzívní společenstva stepního charakteru lze výsadbou obohatit například o hlaváček (Adonis vernalis), rozchodníky (Sedum), sasanku lesní (Anemone sylvestris), třemdavu bílou (Dictamnus albus), kavyly (Stipa), koniklec (Pulsatilla) a podobné diagnostické druhy.

 

Ing. Marie Straková, Ph.D.

 

Článek vyšel v časopise Inspirace 1/2016.