Hodnota trvalek a jejich tržní ceny

V časopise The Garden nedávno napsal editor Chris Young komentář ke snaze Evropské komise omezit počet kultivovaných rostlin tím, že každá bude muset mít svůj předpisový popis. Pokládá již známou otázku: „A komu tím prospějete?“. Zmiňuje zde totiž jeden podstatný fakt, a to, že jednou z nejvíce populárních činností všech zahradníků, zahrádkářů a vůbec fandů do rostlin je vlastně jejich nákup. Od prostého osázení koryta pod okny až po záhon na náměstí. To vše je spojeno, ať tak či onak, s nákupem rostlin.

Vzácné a běžné rostliny

Vnímání hodnoty některých rostlin se v průběhu věků mění. Zatímco v březnu 1637 byly tulipány na vrcholu své popularity a jediná cibulka obnášela cenu poplužního dvora, dnes si stojí vysoko třeba sněženky a jediná cibulka může představovat až týdenní mzdu. Zahradní kultura přinesla fenomén hodnoty jediné rostliny, který vůbec není založen na jejich pěstebních nákladech, ale především na touze ji mít a pěstovat. Těšit se z ní. Tato touha může vynést „vzácnost“ některých rostlin až do té míry, že jejich dostupnost je zcela mimo vyčíslitelnou hranici. V podstatě je lze pouze vyměnit nebo obdržet darem. To se děje v případě nově objevených či vyšlechtěných rostlin a také u druhů, které jsou velmi obtížně množitelné. Posedlost exotickou květenou z dalekých končin vyvrcholila koncem 19. století a zachvátila celou Evropu. Podnes stovky našich zámeckých parků zdobí relikty z této doby zejména v podobě ztepilých dřevin, ale i některých keřů a zplanělých peren. Je to nesmírné bohatství a veliký příběh, který čeká na své objevení.

Vytrvalé zahradní květiny, dnes obecně známé mezi laiky coby trvalky, najdeme v cenících od konce 19. století pod názvem „perenny“. Proslulý závod Václava Maška v Turnově nabízel například v roce 1907 kohoutek za 1.80 korun (rakouských), zatímco bohyšky v druzích stály 6 korun, bylinné pivoňky nebo plnokvětá denivka 4 koruny a plnokvětá modrá podléška rovných 15 korun (při platu městského zahradníka 116 korun měsíčně).  Koncem dvacátých let, za republiky, se stal jedním  z nejvýznamnějších perenářských závodů provoz v Žehušicích. Kohoutek tu stál 2Kč, bohyšky 3 až 4Kč, denivky 3Kč, bylinné pivoňky v sortimentu od 4 do 65Kč a všechny alpinky od 1,50 do 3,50Kč (rolník tehdy měl 550Kč měsíčně, úředník středního zařazení 2000Kč). Podobné cenové relace najdeme v průběhu celých 30. let u všech předních specializovaných závodů (Vaněk, Schützové, Riedl, Spolkové zahrady Průhonice, Kidery Preissner aj.), stejně jako u velkých školek (Eisenberg, Walter, Viktoria, Molitorov, Buzek Funda aj.). Obtížně množitelné druhy stály zhruba 5 až 6Kč, podobně i novinky u některých atraktivních rodů jako byly kosatce, vysoké floxy, ostrožky nebo zmíněné pivoňky, které po určitou dobu mohly překonat hranici 10Kč za kus.

Za protektorátu například firma Vejtasa, dodnes vzkvétající, nabízela zmíněnou plnokvětou modrou podléšku za 10K. Kohoutek stál 4K, bohyšky a denivky 5 až 6K a pivoňky 7 až 15K. Za perlu nabídky tehdy platil hlaváček amurský ceněný na  15K. Po válce už stojí v Žehušicích i u Vejtasů kohoutek 5 Kčs, funkie 8Kčs a bylinné pivoňky 12 až 15Kčs. V roce 1952 je ceník trvalek již vzácností. Podnik VŠZ v Olomučanech (Schützové) nabízel tehdy kohoutek stále za 5 Kčs, funkie za 6 až 8 Kčs a pivoňky za 12 až 15Kčs. Tedy krátce před měnou v roce 1953. Oblastní podnik služeb Třebíč (Vejtasovi) nabízí v roce 1960 většinu záhonových peren od 3 do 6Kčs (průměrná měsíční hrubá mzda tehdy činila 1303Kčs).

Část původních závodů dožilo v 60. letech a perenářské produkci se dále významněji věnovaly v podstatě jen tři firmy, Žehušice, Borotín (Riedl) a nově Litomyšl. Zde se v polovině 70. let začalo přecházet z dobývané na kontejnerovou kulturu, zatímco Žehušice zůstávaly u původní technologie expedice dobýváním. Koncem 80. let, podle vzpomínek kolegy Marka Hamaty, stály trvalky v Borotíně od 5 do 12Kčs, pěstovány byly zejména v kelímcích od jogurtů a pribiňáků. V Litomyšli oproti tomu byly větší kontejnerované pereny v rozmezí  6 až 15Kčs (průměrná měsíční hrubá mzda už se mezitím vyšplhala na  3095Kčs). Tento závod také jako jediný přežil s významnější produkcí peren přelom 80. a 90. let, pokračujíce v ní podnes. Po roce 1990 se jejich produkce počítala toliko v desítkách tisíc kusů. Zájem o ně začal strmě stoupat a v roce 2000 stál kohoutek 11,60Kč, bohyšky 16,90 Kč a bylinné pivoňky 25Kč. Sortiment začal významně růst a s ním během několika let padlo i tradičně úzké cenové rozpětí.  Nastala divoká dekáda suplování nedostatkových sortimentů lacinými výsevy (strainy), která předcházela postupné introdukci vegetativně množených sortimentů, které se zpočátku cenově zcela vymykaly dosavadní cenové úrovni. Přesto byly stále vyprodány a poptávka významně převyšovala nabídku. Ceny základních trvalek se vyšplhaly k 18Kč a vzácnější sorty množené dělením převyšovaly 40Kč. Se vstupem do EU se začal navyšovat import peren, který v roce 2008 dosáhl téměř 70mil. Kč. Zároveň vzniklo několik nových specializovaných závodů a přidaly se i desítky pěstitelů menších počtů spolu s přidruženou produkcí velkoškolek. Po roce 2006 se na trhu pozvolna objevují licenční variety, které dále rozvírají cenové rozpětí, podobně jako první vlaštovky větších pěstebních velikostí. Hladový trh byl nasycen kolem roku 2009 a nastala kulminace cenových relací ruku v ruce spolu se sníženým odbytem v důsledku změny ekonomické situace. Sjednocování cen, kdy semenáče takřka dotovaly řízkovance, se přiblížilo realitě a objevil se fenomén laciné trvalky. Její cena letos spadla až na 13,50Kč. Přestože je zde stále poptávka po jednotné ceně pro všechny trvalky, nic není realitě vzdálenější. Na tomto místě je také nutno připomenout, že před rokem 1948 byla běžnou obchodní praktikou zejména cena za 100ks, do roku 1989 určovalo cenu Sdružení zahradnických podniků a samostatné velkoobchodní nabídky jsou plošně rozšířeny teprve v posledních dekádách.

Celá tato sonda přináší prosté zjištění, že v posledním století byly kohoutky a orlíčky levné, zatímco pivoňky či dělené ostrožky drahé a plnokvětá podléška dostupná jen pro fajnšmekry. Na tom se nic nezměnilo a nezmění.

Krátkověké a dlouhověké pereny

V čem tedy spočívá rozdíl hodnoty trvalek? Proč některé stojí více a druhé méně? Rozhodně to není jen kvůli tomu, že některé jsou momentálně žádanější a jiné méně. Jak ukazuje výše uvedený odstavec, hodnota je úměrná obtížnosti množení a i dlouhodobé pozici daného druhu v poptávce. Tento význam přisuzovaný jednotlivým druhům má svou logiku. S výjimkou horkých novinek jsou vyšší cenou vyznamenávány nezřídka druhy, které patří mezi dlouhověké. Zatímco cena kopretin, kokard či řebříčků odráží snadnost množení i krátkověkost, cena pivoněk, denivek, bohyšek či rarit alpinek předjímá náročný pěstební proces a nebývalou dlouhověkost. Samozřejmě mezi těmito dvěma skupinami je celé to hlavní spektrum záhonových trvalek, které lze množit z elitních osiv či řízků a mají životnost u trvalek běžnou, tj.  zhruba 7let. Pak vyžadují obvykle nějaký pěstební zásah, výjimečně úplnou obnovu. Podobně je tomu i s kvalitou estetických parametrů. Vynikající šlechtěnci výrazných a jednotných vlastností jsou množeny výhradně vegetativní cestou. Ta je samozřejmě dražší. Záhon založený z levných setých krátkověkých peren tak může stát v pořizovací ceně například 380Kč/m2 a bude mít nějaké funkční parametry po dobu tří let. Naproti tomu záhon založený ze středně a dlouhověkých peren vegetativně množených bude funkční 8 let při pořizovacích nákladech 650Kč/m2. Není těžké si spočítat 126Kč/rok/m2 proti 81Kč/rok/m2, což jsou primární čísla bez nákladů na údržbu, která samozřejmě celou investici nadále významně zhodnocuje. Nehledě na výrazně vyšší estetické možnosti vegetativně množených sortimentů tu hraje roli i fakt, že dlouhověké rabato lze za zhruba 120-170Kč/m2 kompletně renovovat a pokračovat v krasojízdě. Taky můžete vyset louku a tu jen kosit. Ale louka není záhon.

Fenomén nejnižší ceny a jeho příbuzní

V posledních letech se lze setkat s obchodními praktikami, které mohou vést k výraznému snížení hodnoty díla. Za předpokladu, že jediným kriteriem výběrových řízení zůstává nejnižší cena v momentě pořízení, zvýhodňují se tak na trhu postupy, které přenáší významnou část nákladů ze zhotovitele na zadavatele a to prostřednictvím následné péče. Zadavatel tomu otevírá dveře mnoha cestami. Už na úrovni zadání může dojít k podcenění úlohy projektanta a volbě zpracovatele, který nabídne levnou a zcela nedostačující dokumentaci. Tato úspora desítek tisíc přímo nabízí prostor pro interpretaci zhotovitelem, která může přijít zadavatele na statisíce. Podobně je to i v nedostatečném autorském dozoru anebo absenci kvalifikovaného technického dozoru investora. Osazovací plány jsou pak volně interpretovány a sortimenty svobodně nahrazovány lacinějšími verzemi. Kolegyně Renata Pešičková k problematice uvádí: „Setkala jsem se s poptávkami ve stylu, když mi neprodáte za 13,50Kč, tak si to nechte. Na skladbu sortimentu od projektanta to vliv nemá, naopak si myslím, že s větší vzdělaností a zájmem o trvalky jsou v projektech širší sortimenty. Pokud ovšem projektant dále nebdí okem ostřížím nad realizátorem, tak se cestičky zřejmě hledají“. K samotné poptávce kvalita vs. cena se vyjádřila pro změnu Jana Holzbecherová: „Zákazníci se vytřídili do dvou skupin. Pro první skupinu je rozhodující kvalita rostlin, pro druhou cena. Na realizacích potom záleží na konečném zákazníkovi. Většina soukromých zakázek poptává hlavně kvalitu. Oproti tomu zakázky veřejné, kde se často vysazuje velké množství rostlin, se zaměřují spíše na cenu. Setkala jsem se i s případem, kdy firma vzala rostliny horší kvality i přesto, že vedle v záhonu byly ty samé rostliny v podstatně lepším stavu. Prý ať ty pěkné necháme někomu do zahrádky, že tohle je jenom pro městskou zeleň. Dalším příkladem je třeba situace, kdy jde o velmi rychle rostoucí rostliny, u kterých kvalita naprosto nerozhoduje. Pro firmu, která jich potřebuje několik tisíc kusů, je potom cena zásadním kritériem nákupu“.

Kromě fenoménu nejnižší ceny se na českém trhu začíná odrážet i levný import zejména z Polska, který zatím zamořuje zejména maloobchod, ale je otázkou času, kdy se projeví i na velkoobchodním trhu. Renata Pešičková k tomu dodává: „Zatím se to projevuje na zahradnických výstavách, na které chodí určitá skupina zákazníků, ale může se to celé nenápadně posouvat dál. A tady jsme u potřeby v rámci EU dorovnat daňovou politiku, aby si někteří rovní nebyli rovnější.“ Jana Holzbecherová komentuje vývoj takto: „S polskou konkurencí je to těžké, prodávají na výstavách za ceny téměř podobné našim velkoobchodním. Jak se proti tomu má člověk bránit. Celkově si myslím, že cena samozřejmě rozhoduje, ale netradiční sortiment nebo novinky mohou rozhodování velice ovlivnit. I lidé, kteří jdou po nejlevnějších produktech, jsou schopni bez řečí koupit licenční třapatkovku za 150Kč, protože se jim prostě líbí.“ Jakub Krulich pak uzavírá povzdechem: “Vezměme v potaz i srovnání s cenami kolegů směrem na západ, kdy máme vyšší DPH na rostliny, než státy s mnohem větší koupěschopností. Přitom ceny, za které jsou trvalky realizovány, jsou vyšší, přičemž náklady u nás a západních kolegů jsou již v mnohém srovnatelné“.

Ondřej Fous
Český spolek perenářů, www.pereny.org

Článek je uveřejněn v časopise Inspirace 4/2013.