Suchomilné trvalky

Inspirace z české přírody – suchomilné trvalky

Adam Baroš, VÚKOZ, v.v.i., Průhonice

Suchomilné rostliny jsou v kurzu. Proč ne, vždyť reagovat na změny prostředí je jednou ze základních adaptačních schopností úspěšných žijících organismů. Zahradníky nevyjímaje. Navíc je mezi xerotermními rostlinami obrovské množství nádherných a oblíbených druhů. Pokud si zúžíme oblast na trvalky, můžeme si ji ještě dále zúžit na domácí neboli autochtonní druhy.

Naše flóra nabízí rozmanitá stanoviště stepí, slunných suchých okrajů lesa, skalnatých partií, takže je rozhodně z čeho vycházet. Domácí druhy mají i tu výhodu, že zbytečně nedráždí většinu ekologů (byť je mnohdy používáme třeba v silně urbanizovaném prostoru a třeba navíc na izolovaných ostrovech střešních zahrad) a hlavně je známe z přírody, takže lépe odhadneme, kde se jim daří a co vyžadují. Navíc k domácím rostlinám existuje řada velmi podrobných informací a věrohodných zdrojů, což se rozhodně o řadě jiných, rádoby zimovzdorných druzích nedá říct. Suchomilná vegetace má oproti vegetaci na středně vlhkých a vlhkých stanovištích ještě jednu zajímavou vlastnost - je druhově pestřejší, tedy co do počtu druhů na jednotku plochy. Má to svou logiku, suchomilné rostliny jsou většinou menší, subtilnější a tak se jich prostě vejde vedle sebe více. Na to je dobré myslet také při sestavování osazovacích schémat a stanovování hustoty výsadeb. Neplatí však přímá úměra, čím sušeji, tím více druhů. Na extrémních místech, za jaké lze považovat třeba skalní výchozy, rostou jen opravdoví specialisté a těch zase u nás v přírodě tolik není.

Stepní partie na Svatém kopečku nad Mikulovem na konci května                                Šalvej luční (Salvia pratensis) na sklaní stepi na Pálavě

Pokud se tedy rozhodneme využít maximum domácích trvalek třeba při tvorbě výsadby na suché, slunné stanoviště, je nutné od počátku pamatovat na několik zásad.

1. Xerotermní druhy jsou adaptovány na suché, většinou propustně stanoviště s množstvím zvětralé matečné horniny. Pokud jim tedy připravíme krásně živnou půdu, která bude obsahovat mnoho kompostu, živin nebo bude založena na rašelině, rostliny porostou trochu jinak, než jsme zvyklí z přírody. Bude se jim možná dařit dobře, až moc dobře, takže mohou mít sklony vyrůst mnohem vyšší, rozklesávat a silně se v dalších letech přesévat. Problém pak zcela jistě nastane v zimě, kdy takovýto substrát bude držet hodně vláhy, což velká část xerotermních rostlin nesnáší a vyhnívá.  

2. Druhy ze suchých lokalit jsou často spíše nižšího vzrůstu, polštářovitě rostoucí, s listovou růžicí atd., perfektně adaptované na stres vyvolaný nedostatkem srážek. Pokud však tyto rostliny přeneseme do lokality s intenzivnějšími srážkami, nedokážou odolávat řadě běžných mezofilních plevelů, jako jsou pampelišky, svlačec, pýr a řada dalších. Ty je prostě přerostou, zastíní a rychle utlačí. Správně zvolit místo je klíčové.

3. Závlaha je pro xerotermní druhy tabu. Stejně tak jakékoliv přípravky (kondicionéry, gely, jíly aj.) zachycující a udržující v půdě vlhkost. Vede to pouze k podpoře růstu plevele.

4. Velmi vhodné je výsadby xerotermních rostlin zamulčovat vrstvou anorganického materiálu – štěrkem, pískem aj. Naopak mulčování borkou nebo anorganickým materiálem vhodné není, protože ten udržuje vlhkost u rostlin, které pak snadno dostanou houbovou chorobu nebo vyhnijí.

5. Některé druhy zejména sukulentních rostlin lze na povrch pouze položit či rozhodit (řízky rozchodníků, netřesky) nebo vysadit velmi mělce (kosatce).

6. Většina domácích xerotermních druhů kvete od května, hlavní vrchol je v červnu a do poloviny července je většina již odkvetlá. Zbytek sezóny kvete pouze málo druhů (Aster linosyris, A. amellus, Solidago caesia, Hylotelephium aj.). Pokud se tedy s chudším pozdním létem nechceme smířit, je nutné doplnit domácí druhy rostlinami třeba severoamerickými, které mají pozdější dobu kvetení. Podobně je tomu také u časně jarního aspektu, kde je nutno doplnit nedomácími cibulnatými a hlíznatými druhy.

Výběr atraktivních domácích xerotermních druhů, využitelných pro výsadbu:

Nízké druhy do cca 15­­-20 cm, rozrůstající se výběžky, tvořící nízké, zapojené porosty: mochna (Potentilla verna), mateřídouška (Thymus serphyllum, T. pulegioides, T. praecox), rozchodník (Sedum acre, S. album, S. sexangulare), lnice květel (Linaria vulgaris), hvozdík (Dianthus deltoides), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), sasanka (Anemone sylvestris), ožanka (Teucrim chamaedrys)

Sasanka lesní (Anemone sylvestris) mate jménem - najdeme ji v suchých trávnících a slunných lemech porostů

Druhy trsnaté, výrazně vertikální struktura: divizna (Verbascum lychnitis, V. phoeniceum, V. nigrum), sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), hadinec (Echium vulgare, E. maculatum), tužebník obecný (Filipendula vulgaris)

Výrazné solitéry - třemdava bílá (vzadu) a sápa hlíznatá                                                                                                       Divizna malokvětá (Verbascum densiflorum)

Druhy nad 15 cm, trsnaté či pomalu se rozrůstající: hvězdnice (Aster amellus, A. linosyris), třemdava bílá (Dictamnus albus), rozchodník (Hylotelephium maximum), rozrazil (Veronica spicata, V. incana, V. teucrium), kosatec (Iris aphylla, I. pumilla , I. variegata), koniklec (Pulsatilla patens, P. grandis), šalvěj (Salvia nemorosa, S. pratensis), oman (Inula hirta, I. ensifolia), len (Linum flavum, L. austriacum), tolita (Vincetoxicum hirundinaria), bělozážka (Anthericum ramosum, A. liliago), pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides), máčka (Eryngium campestre), hlaváček jarní (Adonis vernalis)

Krásný barevný podzimní kontrast červeně zbraveného kakostu krvavého a hvězdice zlatovlásky

Středně vysoké druhy, rozrůstající se silněji: kakost krvavý (Geranium sanguineum), dobromysl (Origanum vulgare), třezalka (Hypericum perforatum), zvonek (Campanula glomerata), řebříček (Achillea millefolium)  

Suchomilné traviny trsnaté: (je vhodné v trvalkových výsadbách používat pouze trsnaté druhy travin): smělek (Koeleria glauca, K. macrantha), kavyl (Stipa joanis, S. pennata, S. borysthenica), kostřava (Festuca pallens), strdivka (Melica transsilvanica, M. ciliata)

Kavyly na stepi reagují na sebemenší pohyb větru                                                                                                       Elegantní strdivka sedmihradská v trvalkovém záhonu

Druhy skalních výchozů: tařice skalní (Aurinia saxatilis, syn.: Allysum saxatile), strdivka (Melica transsilvanica, M. ciliata), rozchodníky, mateřídoušky

Tařice sklaní vyhledává osluněné sklaní jižní stěny nebo zdi                                          Netřesky (Sempervivum) patří mezi suchu nejodolnější domácí trvalky

Druhy výrazně se šířící, ve výsadbách mnohdy silně invazní: pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), jestřábník (Hieracium pilosella, H. aurantiacum), hlaváč (Scabiosa ochroleuca a další zástupci tohoto rodu), chrpa (Centaurea scabiosa a další zástupci tohoto rodu)

Jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum) se velmi rychle rozrůstá a nápadně kvete

Článek vyšel v Inspiraci 2/2019.