Ledové květy

Okrasné keře kvetoucí v předjaří a v neobvyklou dobu

Neobvyklé zimní kvetení souvisí jak s vyššími teplotními výkyvy v zimním období, tak s pozdním nebo naopak časným nástupem zimy. Tento jev se objevuje u dřevin, které za běžných podmínek vykvétají v předjaří. V zahradnické praxi se lze setkat s více než sto druhy okrasných keřů kvetoucích v tomto období. Většina z nich byla introdukována z Číny, Japonska a Koreje. K nejcennějším patří vilíny (Hamamelis), lískovníčky (Corylopsis), parócie (Parrotia), kaliny (Viburnum), zimolezy (Lonicera), jasmín (Jasminum) a abeliovník (Abeliophyllum). 

Hamamelis - vilíny

E: Witchhazel, G: Zaubernuss, F: Hamamélis, P: Oczar

Vilíny jsou středně vzrůstné až velké keře s šikmo vystoupavým větvením, které vytváří široce rozkladitou korunu trychtýřovitého nebo vějířovitého tvaru. Listy vilínů připomínají naší domácí lísku. Květy tvořené čtyřmi úzkými, pokroucenými okvětními plátky žluté, oranžové nebo červené barvy vykvétají před olistěním na obnažených větévkách, na kterých jsou seskupeny do řídkých chomáčků. Pokud se květy vilínu rozvinou v průběhu zimy a následně je zastihne mráz, jsou schopny snést bez poškození až -12°C. V reakci na mráz svinou okvětní plátky. V zahradní a krajinářské tvorbě jsou vilíny ceněny nejen pro neobvyklé kvetení a malebný habitus, ale také pro atraktivní podzimní zbarvení listů. Potřebují slunné až polostinné stanoviště a čerstvé až vlhké, živinami dobře zásobené, propustné půdy, s mírně kyselou až neutrální reakcí. Nevyžadují řez, odstraňují se pouze křížící a odumřelé výhony. U roubovanců je nutné včasné odstranění prorůstajících výhonů z bujně rostoucího podnožového vilínu viržinského. Pro široce rozkladitý růst a neobvyklé kvetení jsou vilíny vhodné jak pro solitérní výsadbu, tak pro náročnější skupinové výsadby. Lze je využít i v nádobách. Velmi atraktivní je sesazení více kultivarů s odlišnou barvou květů. V rozsáhlejších parkových úpravách se vilíny uplatní v rozvolněných keřových lemech na pozadí tmavých konifer a živých plotů. Elegantně působí taktéž rozvolněné skupinové výsadby vilínů se souvislým podrostem tmavolistých pokryvných trvalek a dřevin, které lze doplnit o jarní cibuloviny.

V zahradnické praxi je nejoblíbenějším druhem bohatě kvetoucí vilín prostřední (Hamamelis x intermedia). V dospělosti dosahuje výšky 3 až 4 m a obdobné šířky. Lehce vonné květy se objevují dlouho před rašením listů, od ledna do konce března. Na podzim se listy zbarvují do pastelových tónů od žlutooranžové po šarlatově červenou. K nejcennějším patří žlutokvěté kultivary - 'Westerstede', 'Arnold Promise', 'Primavera', 'Barmstedt´s Gold', oranžové až oranžovožluté kultivary - 'Orange Beauty' a 'Jelena' nebo červenokvěté kultivary - 'Diane','Feuerzauber' a 'Ruby Glow'.  Stranou pozornosti zahradníků a školkařů by neměl zůstat ani vilín měkký (Hamamelis mollis) a vilín japonský (Hamamelis japonica), které pocházejí z horských lesů Číny a Japonska. Rostou ještě bujněji než předchozí druh a v dospělosti mohou dosahovat 4 až 5 m. Vytváří široce trychtýřovitou korunu. Pyšní se zlatožlutými, pronikavě vonnými květy. Kvetou od prosince (ledna) do března. Za zmínku stojí hustě kvetoucí kultivar vilínu měkkého 'Brevipetala' se sytě žlutooranžovými, drobnými květy nebo sladce vonící žlutokvětý kultivar 'Pallida' (dnes zařazovaný pod H. x intermedia). Jedním z nejcennějších sírově žlutě kvetoucích kultivarů vilínu japonského je 'Zuccariniana' a 'Sulphurea'. Menšího vzrůstu je severoamerický vilín jarní (Hamamelis vernalis). Vytváří výběžkaté keře s výškou kolem 1 až 2 m. Drobné, světle žluté květy se objevují od prosince do března. V zahradnické praxi se uplatní zejména oranžovočerveně kvetoucí kultivar 'Lombart's Weeping' s horizontálně rozkladitým až převislým vzrůstem, dále slámově žlutě kvetoucí kultivar 'Sandra' s nádherným podzimním zbarvením listů nebo okrově oranžově kvetoucí kultivar 'Orange Glow' se vzpřímeným až zakulaceným vzrůstem.

Hamamelis  Hamamelis mollis

Corylopsis - lískovníčky

E: Winterhazel, G: Scheinhasel, F: Faux-noisetier, P: Leszczynowiec

Lískovníčky jsou nízké nebo středně velké keře pocházející z Číny, Japonska a pohoří Himaláje. Listem připomínají naší lísku, ačkoli si nejsou příbuzné. Květy jsou světle žluté, zvonkovité, decentně vonné, odolné i vůči slabým mrazům. Vykvétají před rašením listů, od března do dubna. Jednotlivé druhy se od sebe liší intenzitou a dobou kvetení, ale i množstvím květů v převislých hroznech. Při rašení mají listy bronzový nádech a podzimní zbarvení je intenzivně zlatožluté. Vyžadují mírně kyselé, čerstvé až vlhké, živné, humózní půdy. Vhodné jsou stanoviště chráněné před ostrým severním větrem, nejlépe v lehkém polostínů rozvolněných korun stromů. Nevyžadují žádný řez, vyjma příležitostné prořezání báze keře za účelem tvorby mladých kvetoucích výhonů. Druhy nižšího vzrůstu najdou uplatnění v reprezentativních keřových výsadbách, předzahrádkách, atriích či polostinných partiích vřesovišť. Vzrůstnější druhy lze uplatnit jako cenné solitéry do zahrad a parků, podobně jako vilíny.

K nízkým druhům s široce rozkladitou, hustě a pravidelně větvenou korunou patří lískovníček chudokvětý (Corylopsis pauciflora) a lískovníček klasnatý (Corylopsis spicata). Právě tyto dva druhy se v omezené míře prosadily v zahradnické praxi. Pocházejí z japonských lesů. V dospělosti dorůstají maximálně do výšky 2 m, zpravidla jsou však širší než vyšší. Zatímco první má drobnější listy a nakvétá již v březnu světle žlutými květy v kratších hroznech, druhý zmiňovaný má listy větší, kvete až v dubnu sytě žlutými květy  v delších hroznech. Pro oživení tmavších zahradních partií je cenný žlutolistý kultivar C. spicata 'Golden Spring'.  Vzrůstné druhy lískovníčků na své širší uplatnění stále čekají, přestože jsou dostatečně odolné. Pochází z horských lesů Číny a Japonska. Dorůstají v dospělosti kolem 4 m výšky. Kompoziční hodnota je srovnatelná s vilíny a podobné je i použití. Nejnápadnějšími květy se pyšní lískovníček Willmotové (Corylopsis willmottiae). Převislé hrozny světle žlutých květů dosahují až 7 cm. Vykvétá ještě před rašením listů na holých větévkách, od března do dubna. Pro praxi je cenný jeho kultivar 'Spring Purple' s purpurově fialovým mladým olistěním a pastelově žlutými květy. Hodnotným druhem kvetoucím v průběhu dubna je také lískovníček širokookvětní (Corylopsis platypetala), který vyniká až 5 cm dlouhými hrozny bledě žlutých květů. Nejodolnějším druhem vůči mrazu je lískovníček olýsavající (Corylopsis glabrascens). Květy jsou světle žluté, seskupené v krátkých převislých hroznech. Pro uplatnění v praxi je perspektivní jeho bohatě kvetoucí kultivar 'Longwood Chimes'. V dubnu překvapí svými citrónově žlutými květy také lískovníček čínský (Corylopsis sinensis), u něhož mohou dosahovat hrozny květů až 8 cm.

Corylopsis pauciflora - lískovníček chudokvětý Corylopsis spicata - lískovníček klasnatý

Parrotia – parócie

E: Persian Ironwood, G: Parrotie, F: Parrotia de Perse, P: Parocja perska

Parócie perská (Parottia persica) je mohutný, široce rozložitý keř nebo menší vícekmenný strom, větvený nízko nad zemí. V dospělosti dorůstá do výšky 6 až 10 m a stejně tak do šířky. Větve vyrůstají v bizarních úhlech, vzájemně se kříží a není tak vzácností, že dochází k jejich vzájemnému srůstu. Pochází ze severního Iránu a Zakavkazí. Květy parócie se objevují na obnažených větvích ještě před olistěním. Kvete v předjaří, od března do dubna. Na drobných žlutých květech upoutají především masově červené tyčinky seskupené do hlávek. V podzimním čase patří k nejintenzivněji vybarvujícím dřevinám. Barva listů se rychle mění ve škále pastelových barev od zlatožluté přes oranžovou až po šarlatově červenou. Vhodné jsou slunná až polostinná stanoviště. Vyžaduje suché až vlhké, živné a dostatečně propustné půdy s kyselou až neutrální reakcí. Parócie je atraktivní v každou roční dobu. Na jaře zaujme časným kvetením, v létě bizarním růstem, na podzim jedinečným zbarvením listů a v zimě tence plátovitě odlupčivou kůrou podobnou platanu. V zahradách a parcích nalezne uplatnění jako nevšední solitérní dřevina. Přestože se jedná o kompozičně velmi cennou a poměrně nenáročnou dřevinu, doposud se v širším měřítku do zahradních a krajinářských úprav neprosadila. Pro širší uplatnění v zahradnické praxi je nadějný její stromovitě rostoucí kultivar 'Vanessa', který disponuje užší a pravidelně stavěnou korunou. V současné době se pomalu dostává do povědomí odborné veřejnosti jako cenný alejový strom.

Parrotia persica - parócie perská Parrotia persica

Viburnum - kaliny

E: Viburnum, G: Schneeball, F: Boule de neige, P: Kalina

Pokud bychom hledali intenzivně vonné keře schopné kvést v předjaří a v průběhu zimy, stěží bychom našli lepšího kandidáta, nežli je kalina vonná (Viburnum farreri) a kalina bodnantská (Viburnum x bodnantense). Vyžadují slunné až polostinné stanoviště na přiměřeně vlhkých, živných a propustných půdách. V rámci udržovacího řezu se odstraňují staré nekvetoucí výhony, případně se provede citlivá redukce výhonů na bázi. V zahradních a krajinářských úpravách najdou uplatnění jako efektní solitéry, ve skupinových výsadbách i v nádobové zeleni. Obzvláště pěkně vyniknou na tmavém pozadí konifer.  

Kalina vonná (Viburnum farreri) pochází z horských lesů severní Číny. Je hustě větveným keřem, dorůstajícím v dospělosti 2 až 3 m do výšky i do šířky. Základní větve rostou od země vzpřímeně, následně se mírně klenou a rozvolňují. Hlavní kvetení je na naše poměry dosti neobvyklé. Probíhá od října do prosince a ustává s příchodem mrazů, následně pak pokračuje od března do konce dubna. Za příznivých podmínek se můžeme setkat i s „ledovými květy“ v průběhu zimy. Květy jsou omamně vonné, světle růžové až bělavé, soustředěné do vrcholových lat. Listy se v podzimním čase nápadně zbarvují do svítivě červené až temně fialové. K nejoblíbenějším kultivarům patří sněhobíle kvetoucí 'Candidissimum', bílorůžově kvetoucí 'Farrer's Pink' či kompaktní, zakrslý kultivar 'Nanum'. Kalina bodnantská (Viburum x bodnantense) je křížencem V. farreri x V. grandiflorum. Habitus je široce vzpřímený, podobný jako u předchozího druhu. Květy jsou oproti předchozímu druhu větší, velmi sladce vonné a ve stádiu pupenů sytě růžové. První květy se objevují již v říjnu a pak v závislosti na průběhu zimních teplot. Klesnou-li teploty pod -10°C, květy pomrznou, ale jakmile se opět oteplí, otevřou se nová poupata. Každou oblevu keř využije k nakvétání. Hlavní doba kvetení spadá na březen. Listy se na podzim zbarvují temně červeně až fialově. V praxi se častěji setkáme s tmavě růžově kvetoucím kultivarem 'Charles Lamont' nebo vzpřímeně rostoucím kultivarem 'Dawn'.

Viburnum bodnantense ´Dawn´ - kalina bodnantská  Viburnum farreri ´Candidissimum´_1      

Lonicera – zimolezy

E: Honeysuckle, G: Hekenkirsche, F: Chèvrefeuille, P: Wiciokrzew

Sladce vonné květy mají také nejčasněji kvetoucí zimolezy, ke kterým patří zimolez nejvonnější (Lonicera fragrantissima), zimolez Standishův (Lonicera standishii) a jejich kříženec zimolez Purpusův (Lonicera x purpusii). Pocházejí z Číny. Jsou to středně velké, poloopadavé až opadavé keře. Vyžadují slunné až polostinné stanoviště na přiměřeně vlhkých, živných a propustných půdách. V rámci udržovacího řezu je vhodné odstraňovat staré a slabé výhony na bázi. Uplatnění mají podobné jako časně kvetoucí kaliny. Zimolez Purpusův (Lonicera x purpusii) je vzpřímeně rostoucí, hustě větvený keř, dorůstající v dospělosti výšky 2 až 3 m. Květy jsou bělavě žluté, pyskaté a pronikavě voní. Hlavní doba kvetení začíná v únoru a končí v dubnu. Květy se však mohou na keřích objevovat již od prosince, v závislosti na průběhu zimních teplot. Pro zahradnickou praxi je cenný kultivar 'Winter Beauty', který nakvétá v průběhu zimy. Obdobný průběh kvetení má i zimolez nejvonnější (Lonicera fragrantissima) a zimolez Standishův (Lonicera standishii).  

 

Jasminum - jasmín

E: Winter Jasmine, G: Winter-Jasmin, F: Jasmin d´hiver, P: Jaśmin nagokwiatowy

Jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum) je jedním z nejkrásnějších keřů kvetoucích v zimě. Pochází ze severní Číny. Vytváří metlovitě rozložité keře o šířce 2 až 3 m. Obloukovitě převislé výhony při styku s půdou ochotně kořenují. Je-li k dispozici opora, snadno z jasmínu vytvoříme vzpěrnou liánu. Jeho dlouhé, prutovité výhony lze vyvazovat k trelážím, pergolám a pomocným konstrukcím až do výšky 3 m. Květy jsou trubkovité, jasně žluté. Hlavní obdobím kvetení jasmínu je leden až březen. Kvetení však do značné míry ovlivňuje průběh počasí, takže se můžeme s jeho květy opakovaně setkávat od poloviny října až do konce dubna. Vyžaduje chráněné slunné stanoviště na propustných, výživných, slabě kyselých až zásaditých půdách. Jasmín lze využít nejen jako solitérní keř, ale také jako popínavou či pokryvnou  dřevinu.

 

Abeliophyllum - abeliovník

E: White Forsythia, Korean Abelialeaf, G: Schneeforsythie, F: Forsythia blanc, P: Abeliofylum koreańskie

Abeliovník dvouřadý (Abeliophyllum distichum) je drobný, rozložitý keř dorůstající sotva výšky 1,5 m.  Pochází z Koreje. Kvete od března do dubna na loňských větévkách. Díky barvě květů a příbuznosti se zlaticemi bývá také nazýván „bílou zlaticí“. Květy mají bílou až bílorůžovou barvu se žlutooranžovým středem a pronikavě voní po mandlích. Květy jsou uspořádané v krátkých hroznech. Až v průběhu kvetení postupně raší první listy. Vyžaduje chráněné slunné až polostinné stanoviště. Na půdu je poměrně nenáročný. Uplatní se jako cenná solitéra v předzahrádkách a atriích, do keřových a trvalkových lemů nebo pro mobilní zeleň. V praxi se můžeme setkat také s cenným kultivarem 'Roseum', se sytě růžovými květy.

Ing. et ing. Dalibor Lička, Ph.D.

 

Článek byl uveřejněný v časopise Inspirace 1/2016.